Klub Za vraty v roce 2007 aneb Máme co jsme chtěli (!?!)

Když se koncem srpna v roce 2004 uskutečnil v nově vznikajícím Klubu Za vraty v Mostě (respektive v příměstské části Most-Vtelno) první koncert, byl jsem nadšený. Konečně se objevilo místo, které provozují lidé proto, že mají rádi muziku a především tzv. „okrajovou kulturu“. Konečně se zbavíme nepříjemného dohadování se s majiteli různých hospod a sálků, kde jsme neustále museli prosit a slibovat téměř nemožné. Dohadovat se každý týden na jiném nájmu, protože majitel si postavil hlavu, nebo si koncert rozmyslel… Ale to jen na okraj. Za vraty bylo místo, které mělo potenciál stát se jakýmsi kulturním centrem (nejen) v mosteckém regionu. Tou dobou končila teplická Podletná, Terasa club v Litvínově ještě nebyl v provozu a přes existenci několika klubů v Ústeckém kraji tady, až snad na stéle více se rozjíždějící Božák v Teplicích (kam se stáhli lidé z Podletné), nebylo místo, které by se dalo označit jako „naše“. Prostě prostor, kde se dá realizovat spousta projektů a akcí všech možných zaměření. Kultura od hudby přes divadlo až k výstavám mladých nezávislých a neznámých umělců. Místo pro setkávání lidí, prostě místo, kde se může spousta z nás nejen realizovat a hlavně kulturně vyžít.
Takových míst podle mne v téhle zemi moc není a v tomto (mosteckém) regionu už vůbec ne. Kolik jich znáte? Vrah v Rožnově pod Radhoštěm? Teď si opravdu nevybavím další podobné místo. Nemyslím totiž jen místa, kde se dají pořádat koncerty. Jde mi o prostory, které jsou využitelné také pro další aktivity. Pak samozřejmě také jde o to, kdo tato místa vlastní, případně provozuje.
V prostorách Klubu Za vraty šlo opravdu dělat mnoho věcí. Vedle zmíněných koncertů třeba divadelní představení, přednášky, diskusní setkání, různé srazy a sleziny, výstavy, promítání, nebo třeba jen pasivní odpočinek a některé sporty.. Ten objekt se dal využít opravdu všestranně. Jenže to asi mělo jeden háček. Ti co se rozhodli klub otevřít a provozovat, prostě na všechno nestačili. Udržení a spravování takového objektu, jakým Klub Za vraty je (byl?), není nic jednoduchého. Klub sídlil v prostorách bývalého barokního statku a nebyl zrovna v nejlepším technickém stavu, ale fungovat mohl. Na spoustě věcí se dalo a také se pracovalo za provozu. První koncert probíhal v podstatě na staveništi a v den oficiálního otevření už byl dvůr plný lidí a v hospodě se ještě vesele zdilo.
Ti co klub provozovali prostě měli až nad hlavu práce s tím, aby se dalo říct, že to (aspoň jakštakš) funguje. Dnes už se mi to naivní zdá, ale tenkrát bych si myslel, že se lidi nadchnou a budou se snažit to místo podporovat a upravovat k obrazu svému. Prostor k tomu rozhodně byl.
Samozřejmě je víc než jasné, že určitá pravidla platit musela. Lidé co objekt spravovali v něm zpočátku také bydleli a šlo tedy o jejich životní prostor. Žel docházelo podle mne kolikrát k zbytečným nedorozuměním, kdy si někteří lidé vykládali nabídnutí prostoru tak, že si tam můžou dělat, co chtějí, bez ohledu na ostatní. Na lidi zevnitř byl vyvíjen obrovský tlak. Neměli zkušenosti, chyběly jim peníze, které pro provoz byly nesmírně důležité. Zájem úřadů a státních institucí a v neposlední řadě zájem ze strany místních nacionalistů a neonacistů.
Místo očekávané podpory od lidí, kteří mohli klub využívat, jen pomluvy a klacky pod nohy (čest a respekt výjimkám).
Jistěže docházelo i k přehmatům ze strany „Kolektivu Klubu Za vraty“. To myslím nepopře nikdo z nich. Jenže když nad tím člověk přemýšlí, tak to zrovna jednoduché neměli a stále se zhoršující situace jim moc energie nepřidala. Z toho pohledu jsou ty víc než dva roky obdivuhodné.
Osobně je mi velmi líto, že poslední rok už zájem o akce v Klubu Za vraty byl opravdu mizivý. Na koncertech se nás scházelo stěží víc než dvacet a většinou stále ti stejní lidé. Přitom se zde zastavovaly výborné kapely – žel často neznámé. Ty zahraniční většinou byly nadšené už jen z toho místa a málokdy i slabá návštěva nějak víc ublížila jejich vystoupení. Mnoho kapel se chtělo vrátit a valná většina domácích kapel se také do klubu vracela a nebo si rozhodně chtěla zahrát znovu.
Nemá asi moc smysl nějak brečet. Éra Klubu Za vraty ohraničena létem 2004 a (ne)zimou 2006 je prostě minulostí. Přesto, že klub stále existuje, se nedá říct, že by fungoval. A i kdyby byl znovu rozjet a v budoucnu se v něm konaly koncerty, už to nebude místo, které bych označil tím termínem „moje“ nebo „naše“. Stal by se z něj totiž jen další tuctový prostor, kde se dají dělat koncerty. Stát se může cokoliv, ale asi nikdo z těch, kteří se podíleli na chodu Klubu Za vraty, už nikdy do toho nedá víc, než co bude potřeba, aby se mohl odehrát koncert.
Tyto řádky měly být původně takovou rekapitulací toho, co se v Klubu Za vraty odehrálo a co jsem tam já osobně prožil a na co rád vzpomínám, ale nejde mi to. Jsem naštvaný, protože místo splněného snu o tom, že v téhle díře existuje místo, kde se dá odreagovat od toho svinstva, které nás všechny obklopuje, kde člověk může realizovat své zájmy, kde může potkat podobně naladěné lidi, se kterými si má co říct a rozumí si navzájem, zůstala jen hořká pachuť a noční můra z toho, že to nejde. Že většina lidí je sobecká přespříliš a že stoprocentně se můžete spolehnout tak na jednoho dva lidi z vašeho okolí. Zbytek je jen hra a soutěž o jakousi zvrácenou popularitu.
Štve mě, že když se jedni o něco snaží, ti druzí jim to akorát komplikují a přitom sami nikdy nic neudělají a nedokáží. Stará pravda o tom, že kdo nic nedělá, také nemůže nic zkazit, je pravdivá jen zčásti. Kdo nic nedělá, nic nezkazí jen v tom případě, že taky bude (radši) držet hubu.
Pro Klub Za vraty byly problémem peníze na nájem - pro některé možná překvapení, ale za nájem a energie se musí platit, problémem byly také různé úřady - ano, Klub Za vraty není squat, ale oficiální živnost. Problémem byli také neonacisté a nacionalisté - ale tento problém byl možná i v jiné rovině. Dost lidí se podle mne bálo do klubu chodit kvůli nim. Ale co potom měli říkat lidé, kteří v objektu bydleli? Proč do klubu chodila spousta holek i přes týden jen tak posedět? Proč do klubu rádi jezdili ti, kteří málem uhořeli při útoku zápalnými lahvemi? Ale tohle si asi musí každý vyřešit ve vlastní hlavě.
Největším problémem však byli lidé, kteří do klubu chodit mohli, ale nechodili a přesto, že do něj nechodili, neustále na něm hledali nějaké chyby. Samozřejmě, že klub jistě chyby měl, ale málokdo přišel a snažil se tu kterou chybu odstranit tím, že pomohl zmiňovanému kolektivu.
A problémem také byli lidé, kteří do klubu sice chodili, ale chovali se tam hůř než prasata (a možná by bylo na místě se i těm prasatům omluvit). Ale co, každý jsme nějaký. Hloupé na tom je to, že pak se všichni divili, že personál je takový a makový. Každý, kdo si to Za vraty za barem vyzkoušel, vám potvrdí, že to nebyl žádný med. To co si jinde v hospodě nikdo nedovolí, bylo tady denním chlebem. Navíc většina lidí za barem nepracovala pro peníze. Dělali tam proto, že jim na tom místě záleželo.
Tyto řádky sepisuji 5. ledna 2007 v den (zatím) předposlední známé akce. Tento víkend se v Klubu Za vraty uskuteční dvě akce, které se původně měly konat ve spřízněném Terasa clubu v Litvínově, kde je právě z technických důvodů zavřeno. Terasa club zmiňuji proto, že tento klub v podstatě zaplňuje prázdný prostor po Klubu Za vraty, který je prostě (polo)mrtvý. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, tak z kusých zpráv (většinou z druhé ruky), které se ke mně donesly, je osud tohoto klubu také značně nejistý. Několik měsíců se řeší nájemní smlouvy, technický stav také není zrovna ideální a poslední informace hovoří a záměru momentálního majitele objekt prodat. Komu? To je opravdu ve hvězdách. Ještě před rokem bych věřil, že nájemce Klubu Za vraty by se objekt snažil koupit i za cenu, která by skutečnosti třeba moc neodpovídala. Dnes si iluze nepřipouštím.
Proč se zmiňuji o Terasa clubu? Z jednoho prostého důvodu. Pokud padne Terasa club, lidem v tomto okresu zbudou jen obyčejné hospody a za kulturou se bude muset jezdit. Jistě, že se najdou lidé, kteří se jednou za čas pokusí udělat koncert v nějaké hospodě, nebo na místech, kde to jednou za čas třeba půjde. V Mostě existuje Rock bar V+V a Záchytka. Tam asi koncerty půjdou, ale většinu lidí, které znám, to ani do jednoho z obou míst neláká. Samozřejmě může se někdo pokusit zprovoznit něco nového, ale každý rozumně uvažující člověk by si to měl dobře rozmyslet. Zkušenost Klubu Za vraty napovídá, že tady se může dít cokoliv. A někdy si říkám, že si tu ani nic takového nezasloužíme. Když už něco máme, tak si toho nedokážeme vážit.
V současné době probíhá kampaň „Zachraňme Klub 007 Strahov“. Další kultovní místo, které se potýká s problémy. Nejlíp na tom asi není ani zmiňovaný rožnovský Vrah. Končí (nebo už skončila) Paluba v Písku. Co nám za chvilku zbude? Jezdit do okolních zemí? Dost lidí se zmiňuje o tom, že koncerty v této zemi bývají pro (hlavně zahraniční) kapely mnohem zajímavější, než ve zbytku Evropy. Tomu jistě odpovídá i zájem zahraničních kapel o víc koncertů tady. Spočítá někdo, kolik zahraničních kapel se představilo třeba právě během těch víc než dvou let existence vtelenského klubu? Byly jich desítky. Momentálně má, myslím, tenhle okres smůlu.
Jsem moc rád, že existuje Club Božák v Teplicích. Tam to teď prostě žije. S lidmi z klubu se dá mluvit a oni jsou schopni a ochotni jít do koncertů, které by se dřív odehrály nám pod nosem. Naštěstí to není z Mostu nijak zvlášť daleko a hlavně tam, myslím, na koncerty je ochotno přijít mnohem víc lidí než tady.
Solidně se podle programu začíná rozjíždět v Ústí nad Labem Ulita klub (i když těžko říct, co jsem klub zaregistroval, valilo tam v podstatě jen techno, teď je tam hned několik punkových akcí během měsíce a něco), ale ti opravdu teprve začínají. V Chomutově, který je blíž než Ústí, se moc neorientuji. Vím o Music clubu Kotelna a snad nějakém prostoru bývalého kina, které spravuje jakési občanské sdružení. Takže nějaké možnosti tady pod Krušnými horami jsou. Ale proč zrovna tento okres si neumí udržet místa, kde se dá zapařit? Opravdu nám stačí jen hospody? Většina předchozích klubů zde skončila z rozhodnutí majitele, kdy k většině akcí neměl žádný hlubší vztah. Poté došlo k přeměně na diskotéku, nebo jsou objekty bez využití v rukou spekulantů a nebo se stále rekonstruují a co z nich vyleze je často ve hvězdách. Málokdo si už pamatuje litvínovské Déčko, později diskotéka a jestli ta je v provozu sám nevím. Terasa před deseti lety (pak dlouho chátrající a dnes jí ten osud hrozí znovu). Otevřený Svět v Litvínově. Jak dlouho fungoval ten? Také dva roky? Tam se sice pracuje, ale co se tam chystá opravdu nevím. Rockový klub ale těžko. Kde se tu ještě daly dělat koncerty? N-Joy a Rokáč v Mostě, co se děje tam také nevím...
Zase jsem sklouzl někam, kam jsem nechtěl, ale když přemýšlím nad osudem Klubu Za vraty, který byl moje..jak se to říká... srdcovka, tak se prostě nedokážu takovým emo výlevům ubránit. A těch míst, kde jsem to měl kdy rád, zas tolik není a hlavně jsou většinou po smrti.
Asi bych to celé ukončil tím, že vyzvu ty, kteří mají ve svém regionu místo, kde to aspoň trochu jede, podporujte svoje místní kluby, pokud za to aspoň trochu stojí. Až padnou, je pozdě, stěžovat si, že „tady není kam jít“. Pokud vám není lhostejný osud těch vyhlášených míst, podpořte Sedmičku a Vraha. Způsobů je jistě mnoho. Od pomoci s propagací, přes návštěvu nějaké akce až po případnou přímou finanční pomoc. Myslím, že to je v našem společném zájmu.
Možná ještě vzkaz těm, kteří po přečtení této stati budou zaručeně vědět, co bylo na Klubu Za vraty špatně. Předně - po bitvě je každý generál. No a dost by mě zajímalo, kolik z nich mělo nějakou konstruktivní snahu, s něčím pomoci a nebo něco vylepšit. Mám pocit, že statek, kde sídlí Klub Za vraty je možné si pronajmout. Víte jak to udělat lépe? Směle do toho. Proslýchá se, že o pronájem mají zájem mostečtí neonacisté a nacionalisté. Tak aby vás nepředběhli a neukázali nám všem, jak se to dá dělat... Hans

PS: Je polovina dubna a Klub Za vraty je už skutečně historií. Když jsem sepisoval řádky výše, stále ještě žila nepatrná naděje, že klub vstane z popela. Na jeho webu se minulý týden objevila zpráva, že definitivně končí. Objekt si pronajal někdo jiný a jeho plány na využití statku nebudou mít s undergroundovou kulturou společného nejspíš vůbec nic. Co k tomu zbývá dodat? Snad jen: Odpočívej v pokoji.
Někteří z nás na toto místo nikdy nezapomenou...

Hudební klub & galerie Za vraty
* srpen 2004 † duben 2007
R.I.P.

Otištěno v Underground Harmony Ziny #3

Vzpomínky, nasranost, smutek a pláč...

....Je pondělí 28.5.2007 večer a já právě prožívám jednu ze svých vnitřních emocionálních bouří. Však to jistě znáš taky.V hlavě se ti honí spousta myšlenek, jedna se snaží překřičet druhou, ta zase tu další a každá se snaží být přinejmenším tak výrazná jako ty ostatní. Navíc každá z těch myšlenek vyvolává nějakou emoci a čím více je těch myšlenek, tím více je emocí a jejich intenzita roste s každou další minutou. Je to šílený stav a ty nevíš, které emoce projevovat dříve. Máš křičet? Kopat do zdi??Nadávat světu a lidem co v něm žijí/přežívají?? Stáhnout se do kouta a nevnímat okolní podněty?? Plakat??... Právě v tuto chvíli mám nutkání dělat všechny tyto věci naráz, ale snažím se to alespoň částečně ukormidlovat a místo toho se zkouším své emoce převádět ťukáním na klávesnici do kompu...
Serou tě moje řeči?? Přijdou ti jako ubrečený emo výlevy?? Ani se ti nedivím, protože právě tím asi tyhle řádky plný písmen jsou. Jsem dospělý chlap, mám slzy na krajíčku, emoce cloumají celou mou osobností a derou se ven, aniž by byla šance, že zůstanou neprojevený - zardoušený uvnitř mě. Vím, že pro muže je v dnešním světě zvykem, se chovat přesně naopak, to znamená potlačovat své emoce, neprojevovat je a za žádných okolností nevypustit ani kapku slz ze svých očí, protože přeci "brečí jen baby" a ne chlapi. Ale hovno!! Chlapi taky brečí a jak!!! Život přináší tolik situací, které jsou důvodem k pláči a já odmítám potlačovat své emoce a zamačkávat slzy jen proto, že jakési lidmi vytvořené pravidlo říká, že pláč je projevem slabosti patřící ženám. Nechat proudit své emoce totiž není slabostí, bez ohledu na pohlaví člověka který je nechává proudit, ale je to spíš projev upřímnosti v plné kráse, bez přetvářky a snahy být někým, kým nejsem. Mám-li důvod k radosti, pak jsem veselý a směji se, ale je-li naopak důvod ke smutku, pak se mračím, projevuji úzkost a případně i brečím. Nejsem falešný pokrytec, který se tváří, že se nic neděje, ve chvíli kdy se určitá věc, vztah, situace - cokoliv - žene do sraček. A přesně to se děje právě v tomto okamžiku :-(
Zrovna teď, kdy píšu tyhle řádky, se totiž nacházím uvnitř prostoru nedávno zrušeného klubu Za vraty a zbývá několik posledních hodin, maximálně dnů, které na tomto místě strávím před tím, než ho s velkou pravděpodobností navždy opustím. Když jsem dnes přišel do těchto, v současnosti z naprosté většiny vystěhovaných prostor, tak na mě padla atmosféra úzkosti, nasranosti, bezmoci a smutku, kterou se ti tu právě teď snažím v čerstvé, syrové podobě zprostředkovat skrze tento text. I přesto, že vím, že spoustu lidí vůbec tyto řádky nebudou zajímat a dost možná je ani nepřelouskají do samotného konce, tak mám potřebu tato slova napsat, protože věřím, že jsou i lidé, kteří se mnou mé pocity sdílejí a zajímá je co cítím uvnitř. Pokud tě tedy mé emotivní výlevy nezajímají, pak klidně přestaň číst a věnuj svůj čas něčemu jinému, v čem spatřuješ větší smysl! Pokud tě to zajímá, pak prosím čti dál a případně klidně reaguj a projevuj své vlastní emoce, stejně jako já!!...
….Stejně jako již jednou před několika dny jsem se dnes procházel po různých prostorech objektu Za vraty a každý pohled, ať už směřoval kamkoliv, ve mně vyvolal vlnu vzpomínek a emocí nekompromisně se deroucích ven z mého nitra. Přesto, že jsem tady v tu chvíli byl jen já a majitelka zalezlá ve svém pokoji, tak jsem všude, kam jsem se podíval, viděl lidi, co tu kdysi byli se mnou a prožívali spousty skvělých nezapomenutelných chvil plných zábavy, vzrušení, slastí, přátelství, pocitů sounáležitosti a pospolitosti vycházející ze společných zájmů... Ale jak říkám, tak ti lidičky tu ve skutečnosti v ten moment nebyli, ale šlo jen o představu v mé hlavě, jen pouhou vzpomínku na určité životní okamžiky. A to je právě to, co tak bolí! Uvědomění si toho, že to tak už nejspíš zůstane a podobné situace s těmi lidmi na tomto místě již nebudu mít šanci prožít a jediné co mně i jim zbude, jsou vzpomínky, pouhé představivostí vytvořené obrázky uvnitř našich hlav, které jsou v současnosti nepřekonatelně vzdálené od reality. Prostory bývalého klubu jsou již skoro vyklizené a tam kde dříve stál bar plný zboží je teď jen holá zeď plná děr po hmoždinkách. Tam kde dříve byly stoly plné přátel, kamarádů a kamarádek vzájemně komunikujících a popíjejících své oblíbené nápoje, je teď liduprázdný prostor. Tam kde dříve křepčili na plný koule kapely a lidi projevovali své emoce tancem různého druhu, je teď hrobové ticho.Tam kde dříve v toto roční období plápolal oheň obklopený lidmi, je nyní jen prázdný plácek s kupkou posekané trávy.Tam kde to dříve žilo a rozkvétalo, to teď umírá a vadne... a to ve mně probouzí ten nesnesitelný pocit bezmoci, smutku a nasranosti :-(
Když jsme před necelými třemi roky dávali objekt klubu Za vraty dohromady, byli jsme všichni plní elánu, nadšení a energie, jelikož to pro mnohé z nás byl nový, lepší začátek, představující přechod od snů k realitě. Léta jsme před tím snili o vlastních prostorech, které by jsme mohli spravovat a rozvíjet k obrazu svému, na místo neustálému přistupování ke kompromisům či motáním se v závislosti na ostatních lidech, kteří mají jiné priority, zájmy a jiný žebříček životních hodnot než my. No a najednou přišla chvíle, kdy se přání stalo skutečností. Klub začal díky iniciativě několika lidí fungovat jako prostor, ve kterém jsme byli svými pány a víceméně jsme se v rámci možností řídili vlastními pravidly a ne těmi, které vytvoří jiní. Nevím jak to cítí ostatní, ale pro mě osobně byl tento fakt velmi důležitým. Díky tomu se totiž mohlo v klubu realizovat velké množství koncertů, parties, přednášek, výstav, divadelních představení, promítání a dalších zajímavostí a to vše nikoliv tak jak si to přejí "ti druzí", ale tak jak to vyhovuje nám, tak jak to nás samotné naplňuje a uspokojuje. S realizací projektu Za vraty jsme v podstatě získali více svobody pro svou kreativitu a také prostor pro realizaci aktivit, které jsme jinde možnost realizovat neměli, nebo případně měli, ale naše možnosti byli značně omezené. Pro mě osobně to bylo něco, čeho jsem si moc vážil a snažil jsem se toho využívat ku prospěchu ostatních i mě samotného. Za vraty jak se někteří mylně domnívali nebylo uzavřené ghetto, ve kterém měli právo vyvíjet iniciativu jen někteří jedinci! Ta možnost využívat prostor Za vraty byla nabízena širokému spektru lidí vycházejících z různých subkultur, hnutí i jedincům stojících mino ně! Potěšující bylo to, že dost lidí této možnosti rádo využilo, ale jak se později ukázalo, tak tento zájem nebyl dostačující k tomu, aby klub mohl dlouhodobě fungovat a bez větších problému se rozvíjet. Iniciativu a participaci na zdravém chodu klubu, čím dál více začal přebíjet nezájem, ignorace a v některých případech i dětinský bojkot vůči klubu ze strany těch, kteří ho dříve podporovali. Spousta lidí jednoduše přestala klub z různých důvodů navštěvovat, což byla předzvěst toho, že se blíží konec onoho krásného období, které a věřím, že nejen pro mne, moc znamenalo .Další skupina lidí klub sice dále navštěvovala, ale jejich vztah k němu byl, dalo by se říci, spíše parazitováním něž nějakým přínosem a podporou. Rád bych upřesnil co tím mám na mysli. Jde o to že pokud má nějaký klub fungovat, potřebuje podporu těch, pro které je jeho prostor určen. No ale v případě některých lidí to u Za vraty bylo spíš tak, že místo podpory si z klubu "urvali" sami pro sebe co se dalo, ale sami mu nic nedali a to je ono parazitování, o kterém mluvím. Na denním pořádku bylo to, že se lidé snažili chodit na koncerty aniž by platili vstupné, nosili si své pití, aniž by si cokoliv koupili na baru v klubu, ničili vybavení klubu ap. a i to je jedna z věcí, která poslala Za vraty ke dnu. Lidé co toto praktikovali nebyli schopní pochopit, že vztah mezi správci klubu a jeho návštěvníky a návštěvnicemi musí být harmonický, založen na vzájemném poskytování služeb, jinak jedna z těchto dvou skupin bude nucena strádat! Mám na mysli to, že pokud klub nabízí návštěvníkům a návštěvnicím prostor pro kulturní akce, pak ke zmíněné harmonii dojde tak, že oni oplatí klubu tuto službu tím, že zaplatí vstupné a budou si v rámci možností kupovat věci na baru a ne si tahat litry svého chlastu na koncerty. A pokud si někdo myslí, že to může fungovat dlouhodobě i bez toho, tedy tak, že lidé budou využívat klub, ale sami mu nic nedají a nestanou se pro něj přínosem, ale jen parazitem, který ho vycucává, tak je buďto naivní, nebo značně sobecký! A já mám takový pocit, že v tomto případě u těch lidí naivita není to, co je k tomuto chování vedlo, ale že to bylo opravdu sobectví, které se mi tak hnusí a v tuhle chvíli při pomyšlení na něj ve mě vyvolává pocity zhnusení a nasranosti... I přes to že vím, že má nasranost v tuto chvíli nedokáže na té situaci nic zásadního změnit, tak se jí nedokážu (a v podstatě ani nechci!) ubránit a neprojevovat jí. A ať už jde o zmíněné parazity nebo ty, co přestali Za vraty z jakýchkoliv malicherných důvodů podporovat a navštěvovat, tak bych chtěl všem těmhle lidem vyjádřit, jak moc mě jejich arogance, ignorace a sobectví sere a byl bych rád, aby si uvědomili, že i oni jsou jednou z příčin, která poslala klub Za vraty na smetiště dějin a také to, že to v důsledku budou i oni, koho se dotknou následky tohoto chování! Ale až to tito lidé pochopí a ucítí na vlastní kůži, tak už bude moc pozdě na volání po starých dobrých časech v klubu Za vraty... Vím že klub Za vraty i lidi co ho provozovali měli své chyby (kdo ne??), ale věřím, že to nebyly tak nepřekonatelné překážky, aby to muselo dojít až ke zmíněnému bojkotu, parazitování, nepodporování klubu a v důsledku k jeho likvidaci. Jak už několikrát v souvislosti nejen se Za vraty zaznělo, tak pokud se komukoliv něco nezdá, tak by měl jít a pokusit se to udělat lépe a ne jen hudrovat a ukazovat prstem na ty druhé, jak to dělají špatně a přitom sám být nečinným konzumentem, potažmo konzumentkou. Byl zde prostor pro dialog a dokonce i pro iniciativu těch, co klub kritizovali, ale kdo z těch křiklounů a křiklounek této možnosti využil a pokusil se konstruktivně něco řešit?? Nikdo takový mě v současnosti nenapadá a ti co pouze chodili a říkali jak je to a tamto špatně a že by to mělo být jinak nepočítám, jelikož iniciativa těchto lidí běžně končila právě jen u těch keců, u kterých začínala!
Ale radši toho nechám, nebo by té nasranosti ve mně dneska bylo až příliš. Radši se vrátím k tomu pozitivnímu, co mi z klubu Za vraty zbylo, čímž mám na mysli nabyté zkušenosti, navázané vztahy, a hlavně krásné vzpomínky na jednu úžasnou část našich životů, které bych si rád zachoval ve své hlavě po celou dobu co budu žít. Na závěr jedno velké díky všem co klub Za vraty podporovali až do úplného padnutí a zachovali mu věrnost. Moc si vás všech vážím a jsem rád, že jsem na týhle skoro tříletý životní cestě mohl jít po vašem boku, s vaší podporou, přátelstvím a doufám, že další cesta bude zase společná, tak krásná jako tato a že znovu neskončí tak brzy a tragicky.. .Opět se mi hrnou slzy do očí a začínám špatně vidět na klávesnici:-(, proto už tohle celé zakončím poslední větou věnovanou Klubu Za vraty: "Opočívej v pokoji na tomto světě a žij co nejdéle v našich myslích - Nikdy nezapomenu!"
B.L.

Otištěno v Underground Harmony Ziny #3