neděle 2. prosince 2007

Klub Za vraty v roce 2007 aneb Máme co jsme chtěli (!?!)

Když se koncem srpna v roce 2004 uskutečnil v nově vznikajícím Klubu Za vraty v Mostě (respektive v příměstské části Most-Vtelno) první koncert, byl jsem nadšený. Konečně se objevilo místo, které provozují lidé proto, že mají rádi muziku a především tzv. „okrajovou kulturu“. Konečně se zbavíme nepříjemného dohadování se s majiteli různých hospod a sálků, kde jsme neustále museli prosit a slibovat téměř nemožné. Dohadovat se každý týden na jiném nájmu, protože majitel si postavil hlavu, nebo si koncert rozmyslel… Ale to jen na okraj. Za vraty bylo místo, které mělo potenciál stát se jakýmsi kulturním centrem (nejen) v mosteckém regionu. Tou dobou končila teplická Podletná, Terasa club v Litvínově ještě nebyl v provozu a přes existenci několika klubů v Ústeckém kraji tady, až snad na stéle více se rozjíždějící Božák v Teplicích (kam se stáhli lidé z Podletné), nebylo místo, které by se dalo označit jako „naše“. Prostě prostor, kde se dá realizovat spousta projektů a akcí všech možných zaměření. Kultura od hudby přes divadlo až k výstavám mladých nezávislých a neznámých umělců. Místo pro setkávání lidí, prostě místo, kde se může spousta z nás nejen realizovat a hlavně kulturně vyžít.
Takových míst podle mne v téhle zemi moc není a v tomto (mosteckém) regionu už vůbec ne. Kolik jich znáte? Vrah v Rožnově pod Radhoštěm? Teď si opravdu nevybavím další podobné místo. Nemyslím totiž jen místa, kde se dají pořádat koncerty. Jde mi o prostory, které jsou využitelné také pro další aktivity. Pak samozřejmě také jde o to, kdo tato místa vlastní, případně provozuje.
V prostorách Klubu Za vraty šlo opravdu dělat mnoho věcí. Vedle zmíněných koncertů třeba divadelní představení, přednášky, diskusní setkání, různé srazy a sleziny, výstavy, promítání, nebo třeba jen pasivní odpočinek a některé sporty.. Ten objekt se dal využít opravdu všestranně. Jenže to asi mělo jeden háček. Ti co se rozhodli klub otevřít a provozovat, prostě na všechno nestačili. Udržení a spravování takového objektu, jakým Klub Za vraty je (byl?), není nic jednoduchého. Klub sídlil v prostorách bývalého barokního statku a nebyl zrovna v nejlepším technickém stavu, ale fungovat mohl. Na spoustě věcí se dalo a také se pracovalo za provozu. První koncert probíhal v podstatě na staveništi a v den oficiálního otevření už byl dvůr plný lidí a v hospodě se ještě vesele zdilo.
Ti co klub provozovali prostě měli až nad hlavu práce s tím, aby se dalo říct, že to (aspoň jakštakš) funguje. Dnes už se mi to naivní zdá, ale tenkrát bych si myslel, že se lidi nadchnou a budou se snažit to místo podporovat a upravovat k obrazu svému. Prostor k tomu rozhodně byl.
Samozřejmě je víc než jasné, že určitá pravidla platit musela. Lidé co objekt spravovali v něm zpočátku také bydleli a šlo tedy o jejich životní prostor. Žel docházelo podle mne kolikrát k zbytečným nedorozuměním, kdy si někteří lidé vykládali nabídnutí prostoru tak, že si tam můžou dělat, co chtějí, bez ohledu na ostatní. Na lidi zevnitř byl vyvíjen obrovský tlak. Neměli zkušenosti, chyběly jim peníze, které pro provoz byly nesmírně důležité. Zájem úřadů a státních institucí a v neposlední řadě zájem ze strany místních nacionalistů a neonacistů.
Místo očekávané podpory od lidí, kteří mohli klub využívat, jen pomluvy a klacky pod nohy (čest a respekt výjimkám).
Jistěže docházelo i k přehmatům ze strany „Kolektivu Klubu Za vraty“. To myslím nepopře nikdo z nich. Jenže když nad tím člověk přemýšlí, tak to zrovna jednoduché neměli a stále se zhoršující situace jim moc energie nepřidala. Z toho pohledu jsou ty víc než dva roky obdivuhodné.
Osobně je mi velmi líto, že poslední rok už zájem o akce v Klubu Za vraty byl opravdu mizivý. Na koncertech se nás scházelo stěží víc než dvacet a většinou stále ti stejní lidé. Přitom se zde zastavovaly výborné kapely – žel často neznámé. Ty zahraniční většinou byly nadšené už jen z toho místa a málokdy i slabá návštěva nějak víc ublížila jejich vystoupení. Mnoho kapel se chtělo vrátit a valná většina domácích kapel se také do klubu vracela a nebo si rozhodně chtěla zahrát znovu.
Nemá asi moc smysl nějak brečet. Éra Klubu Za vraty ohraničena létem 2004 a (ne)zimou 2006 je prostě minulostí. Přesto, že klub stále existuje, se nedá říct, že by fungoval. A i kdyby byl znovu rozjet a v budoucnu se v něm konaly koncerty, už to nebude místo, které bych označil tím termínem „moje“ nebo „naše“. Stal by se z něj totiž jen další tuctový prostor, kde se dají dělat koncerty. Stát se může cokoliv, ale asi nikdo z těch, kteří se podíleli na chodu Klubu Za vraty, už nikdy do toho nedá víc, než co bude potřeba, aby se mohl odehrát koncert.
Tyto řádky měly být původně takovou rekapitulací toho, co se v Klubu Za vraty odehrálo a co jsem tam já osobně prožil a na co rád vzpomínám, ale nejde mi to. Jsem naštvaný, protože místo splněného snu o tom, že v téhle díře existuje místo, kde se dá odreagovat od toho svinstva, které nás všechny obklopuje, kde člověk může realizovat své zájmy, kde může potkat podobně naladěné lidi, se kterými si má co říct a rozumí si navzájem, zůstala jen hořká pachuť a noční můra z toho, že to nejde. Že většina lidí je sobecká přespříliš a že stoprocentně se můžete spolehnout tak na jednoho dva lidi z vašeho okolí. Zbytek je jen hra a soutěž o jakousi zvrácenou popularitu.
Štve mě, že když se jedni o něco snaží, ti druzí jim to akorát komplikují a přitom sami nikdy nic neudělají a nedokáží. Stará pravda o tom, že kdo nic nedělá, také nemůže nic zkazit, je pravdivá jen zčásti. Kdo nic nedělá, nic nezkazí jen v tom případě, že taky bude (radši) držet hubu.
Pro Klub Za vraty byly problémem peníze na nájem - pro některé možná překvapení, ale za nájem a energie se musí platit, problémem byly také různé úřady - ano, Klub Za vraty není squat, ale oficiální živnost. Problémem byli také neonacisté a nacionalisté - ale tento problém byl možná i v jiné rovině. Dost lidí se podle mne bálo do klubu chodit kvůli nim. Ale co potom měli říkat lidé, kteří v objektu bydleli? Proč do klubu chodila spousta holek i přes týden jen tak posedět? Proč do klubu rádi jezdili ti, kteří málem uhořeli při útoku zápalnými lahvemi? Ale tohle si asi musí každý vyřešit ve vlastní hlavě.
Největším problémem však byli lidé, kteří do klubu chodit mohli, ale nechodili a přesto, že do něj nechodili, neustále na něm hledali nějaké chyby. Samozřejmě, že klub jistě chyby měl, ale málokdo přišel a snažil se tu kterou chybu odstranit tím, že pomohl zmiňovanému kolektivu.
A problémem také byli lidé, kteří do klubu sice chodili, ale chovali se tam hůř než prasata (a možná by bylo na místě se i těm prasatům omluvit). Ale co, každý jsme nějaký. Hloupé na tom je to, že pak se všichni divili, že personál je takový a makový. Každý, kdo si to Za vraty za barem vyzkoušel, vám potvrdí, že to nebyl žádný med. To co si jinde v hospodě nikdo nedovolí, bylo tady denním chlebem. Navíc většina lidí za barem nepracovala pro peníze. Dělali tam proto, že jim na tom místě záleželo.
Tyto řádky sepisuji 5. ledna 2007 v den (zatím) předposlední známé akce. Tento víkend se v Klubu Za vraty uskuteční dvě akce, které se původně měly konat ve spřízněném Terasa clubu v Litvínově, kde je právě z technických důvodů zavřeno. Terasa club zmiňuji proto, že tento klub v podstatě zaplňuje prázdný prostor po Klubu Za vraty, který je prostě (polo)mrtvý. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, tak z kusých zpráv (většinou z druhé ruky), které se ke mně donesly, je osud tohoto klubu také značně nejistý. Několik měsíců se řeší nájemní smlouvy, technický stav také není zrovna ideální a poslední informace hovoří a záměru momentálního majitele objekt prodat. Komu? To je opravdu ve hvězdách. Ještě před rokem bych věřil, že nájemce Klubu Za vraty by se objekt snažil koupit i za cenu, která by skutečnosti třeba moc neodpovídala. Dnes si iluze nepřipouštím.
Proč se zmiňuji o Terasa clubu? Z jednoho prostého důvodu. Pokud padne Terasa club, lidem v tomto okresu zbudou jen obyčejné hospody a za kulturou se bude muset jezdit. Jistě, že se najdou lidé, kteří se jednou za čas pokusí udělat koncert v nějaké hospodě, nebo na místech, kde to jednou za čas třeba půjde. V Mostě existuje Rock bar V+V a Záchytka. Tam asi koncerty půjdou, ale většinu lidí, které znám, to ani do jednoho z obou míst neláká. Samozřejmě může se někdo pokusit zprovoznit něco nového, ale každý rozumně uvažující člověk by si to měl dobře rozmyslet. Zkušenost Klubu Za vraty napovídá, že tady se může dít cokoliv. A někdy si říkám, že si tu ani nic takového nezasloužíme. Když už něco máme, tak si toho nedokážeme vážit.
V současné době probíhá kampaň „Zachraňme Klub 007 Strahov“. Další kultovní místo, které se potýká s problémy. Nejlíp na tom asi není ani zmiňovaný rožnovský Vrah. Končí (nebo už skončila) Paluba v Písku. Co nám za chvilku zbude? Jezdit do okolních zemí? Dost lidí se zmiňuje o tom, že koncerty v této zemi bývají pro (hlavně zahraniční) kapely mnohem zajímavější, než ve zbytku Evropy. Tomu jistě odpovídá i zájem zahraničních kapel o víc koncertů tady. Spočítá někdo, kolik zahraničních kapel se představilo třeba právě během těch víc než dvou let existence vtelenského klubu? Byly jich desítky. Momentálně má, myslím, tenhle okres smůlu.
Jsem moc rád, že existuje Club Božák v Teplicích. Tam to teď prostě žije. S lidmi z klubu se dá mluvit a oni jsou schopni a ochotni jít do koncertů, které by se dřív odehrály nám pod nosem. Naštěstí to není z Mostu nijak zvlášť daleko a hlavně tam, myslím, na koncerty je ochotno přijít mnohem víc lidí než tady.
Solidně se podle programu začíná rozjíždět v Ústí nad Labem Ulita klub (i když těžko říct, co jsem klub zaregistroval, valilo tam v podstatě jen techno, teď je tam hned několik punkových akcí během měsíce a něco), ale ti opravdu teprve začínají. V Chomutově, který je blíž než Ústí, se moc neorientuji. Vím o Music clubu Kotelna a snad nějakém prostoru bývalého kina, které spravuje jakési občanské sdružení. Takže nějaké možnosti tady pod Krušnými horami jsou. Ale proč zrovna tento okres si neumí udržet místa, kde se dá zapařit? Opravdu nám stačí jen hospody? Většina předchozích klubů zde skončila z rozhodnutí majitele, kdy k většině akcí neměl žádný hlubší vztah. Poté došlo k přeměně na diskotéku, nebo jsou objekty bez využití v rukou spekulantů a nebo se stále rekonstruují a co z nich vyleze je často ve hvězdách. Málokdo si už pamatuje litvínovské Déčko, později diskotéka a jestli ta je v provozu sám nevím. Terasa před deseti lety (pak dlouho chátrající a dnes jí ten osud hrozí znovu). Otevřený Svět v Litvínově. Jak dlouho fungoval ten? Také dva roky? Tam se sice pracuje, ale co se tam chystá opravdu nevím. Rockový klub ale těžko. Kde se tu ještě daly dělat koncerty? N-Joy a Rokáč v Mostě, co se děje tam také nevím...
Zase jsem sklouzl někam, kam jsem nechtěl, ale když přemýšlím nad osudem Klubu Za vraty, který byl moje..jak se to říká... srdcovka, tak se prostě nedokážu takovým emo výlevům ubránit. A těch míst, kde jsem to měl kdy rád, zas tolik není a hlavně jsou většinou po smrti.
Asi bych to celé ukončil tím, že vyzvu ty, kteří mají ve svém regionu místo, kde to aspoň trochu jede, podporujte svoje místní kluby, pokud za to aspoň trochu stojí. Až padnou, je pozdě, stěžovat si, že „tady není kam jít“. Pokud vám není lhostejný osud těch vyhlášených míst, podpořte Sedmičku a Vraha. Způsobů je jistě mnoho. Od pomoci s propagací, přes návštěvu nějaké akce až po případnou přímou finanční pomoc. Myslím, že to je v našem společném zájmu.
Možná ještě vzkaz těm, kteří po přečtení této stati budou zaručeně vědět, co bylo na Klubu Za vraty špatně. Předně - po bitvě je každý generál. No a dost by mě zajímalo, kolik z nich mělo nějakou konstruktivní snahu, s něčím pomoci a nebo něco vylepšit. Mám pocit, že statek, kde sídlí Klub Za vraty je možné si pronajmout. Víte jak to udělat lépe? Směle do toho. Proslýchá se, že o pronájem mají zájem mostečtí neonacisté a nacionalisté. Tak aby vás nepředběhli a neukázali nám všem, jak se to dá dělat... Hans

PS: Je polovina dubna a Klub Za vraty je už skutečně historií. Když jsem sepisoval řádky výše, stále ještě žila nepatrná naděje, že klub vstane z popela. Na jeho webu se minulý týden objevila zpráva, že definitivně končí. Objekt si pronajal někdo jiný a jeho plány na využití statku nebudou mít s undergroundovou kulturou společného nejspíš vůbec nic. Co k tomu zbývá dodat? Snad jen: Odpočívej v pokoji.
Někteří z nás na toto místo nikdy nezapomenou...


Hudební klub & galerie Za vraty
* srpen 2004 † duben 2007
R.I.P.


Otištěno v Underground Harmony Ziny #3

Vzpomínky, nasranost, smutek a pláč...

....Je pondělí 28.5.2007 večer a já právě prožívám jednu ze svých vnitřních emocionálních bouří. Však to jistě znáš taky.V hlavě se ti honí spousta myšlenek, jedna se snaží překřičet druhou, ta zase tu další a každá se snaží být přinejmenším tak výrazná jako ty ostatní. Navíc každá z těch myšlenek vyvolává nějakou emoci a čím více je těch myšlenek, tím více je emocí a jejich intenzita roste s každou další minutou. Je to šílený stav a ty nevíš, které emoce projevovat dříve. Máš křičet? Kopat do zdi??Nadávat světu a lidem co v něm žijí/přežívají?? Stáhnout se do kouta a nevnímat okolní podněty?? Plakat??... Právě v tuto chvíli mám nutkání dělat všechny tyto věci naráz, ale snažím se to alespoň částečně ukormidlovat a místo toho se zkouším své emoce převádět ťukáním na klávesnici do kompu...
Serou tě moje řeči?? Přijdou ti jako ubrečený emo výlevy?? Ani se ti nedivím, protože právě tím asi tyhle řádky plný písmen jsou. Jsem dospělý chlap, mám slzy na krajíčku, emoce cloumají celou mou osobností a derou se ven, aniž by byla šance, že zůstanou neprojevený - zardoušený uvnitř mě. Vím, že pro muže je v dnešním světě zvykem, se chovat přesně naopak, to znamená potlačovat své emoce, neprojevovat je a za žádných okolností nevypustit ani kapku slz ze svých očí, protože přeci "brečí jen baby" a ne chlapi. Ale hovno!! Chlapi taky brečí a jak!!! Život přináší tolik situací, které jsou důvodem k pláči a já odmítám potlačovat své emoce a zamačkávat slzy jen proto, že jakési lidmi vytvořené pravidlo říká, že pláč je projevem slabosti patřící ženám. Nechat proudit své emoce totiž není slabostí, bez ohledu na pohlaví člověka který je nechává proudit, ale je to spíš projev upřímnosti v plné kráse, bez přetvářky a snahy být někým, kým nejsem. Mám-li důvod k radosti, pak jsem veselý a směji se, ale je-li naopak důvod ke smutku, pak se mračím, projevuji úzkost a případně i brečím. Nejsem falešný pokrytec, který se tváří, že se nic neděje, ve chvíli kdy se určitá věc, vztah, situace - cokoliv - žene do sraček. A přesně to se děje právě v tomto okamžiku :-(
Zrovna teď, kdy píšu tyhle řádky, se totiž nacházím uvnitř prostoru nedávno zrušeného klubu Za vraty a zbývá několik posledních hodin, maximálně dnů, které na tomto místě strávím před tím, než ho s velkou pravděpodobností navždy opustím. Když jsem dnes přišel do těchto, v současnosti z naprosté většiny vystěhovaných prostor, tak na mě padla atmosféra úzkosti, nasranosti, bezmoci a smutku, kterou se ti tu právě teď snažím v čerstvé, syrové podobě zprostředkovat skrze tento text. I přesto, že vím, že spoustu lidí vůbec tyto řádky nebudou zajímat a dost možná je ani nepřelouskají do samotného konce, tak mám potřebu tato slova napsat, protože věřím, že jsou i lidé, kteří se mnou mé pocity sdílejí a zajímá je co cítím uvnitř. Pokud tě tedy mé emotivní výlevy nezajímají, pak klidně přestaň číst a věnuj svůj čas něčemu jinému, v čem spatřuješ větší smysl! Pokud tě to zajímá, pak prosím čti dál a případně klidně reaguj a projevuj své vlastní emoce, stejně jako já!!...
….Stejně jako již jednou před několika dny jsem se dnes procházel po různých prostorech objektu Za vraty a každý pohled, ať už směřoval kamkoliv, ve mně vyvolal vlnu vzpomínek a emocí nekompromisně se deroucích ven z mého nitra. Přesto, že jsem tady v tu chvíli byl jen já a majitelka zalezlá ve svém pokoji, tak jsem všude, kam jsem se podíval, viděl lidi, co tu kdysi byli se mnou a prožívali spousty skvělých nezapomenutelných chvil plných zábavy, vzrušení, slastí, přátelství, pocitů sounáležitosti a pospolitosti vycházející ze společných zájmů... Ale jak říkám, tak ti lidičky tu ve skutečnosti v ten moment nebyli, ale šlo jen o představu v mé hlavě, jen pouhou vzpomínku na určité životní okamžiky. A to je právě to, co tak bolí! Uvědomění si toho, že to tak už nejspíš zůstane a podobné situace s těmi lidmi na tomto místě již nebudu mít šanci prožít a jediné co mně i jim zbude, jsou vzpomínky, pouhé představivostí vytvořené obrázky uvnitř našich hlav, které jsou v současnosti nepřekonatelně vzdálené od reality. Prostory bývalého klubu jsou již skoro vyklizené a tam kde dříve stál bar plný zboží je teď jen holá zeď plná děr po hmoždinkách. Tam kde dříve byly stoly plné přátel, kamarádů a kamarádek vzájemně komunikujících a popíjejících své oblíbené nápoje, je teď liduprázdný prostor. Tam kde dříve křepčili na plný koule kapely a lidi projevovali své emoce tancem různého druhu, je teď hrobové ticho.Tam kde dříve v toto roční období plápolal oheň obklopený lidmi, je nyní jen prázdný plácek s kupkou posekané trávy.Tam kde to dříve žilo a rozkvétalo, to teď umírá a vadne... a to ve mně probouzí ten nesnesitelný pocit bezmoci, smutku a nasranosti :-(
Když jsme před necelými třemi roky dávali objekt klubu Za vraty dohromady, byli jsme všichni plní elánu, nadšení a energie, jelikož to pro mnohé z nás byl nový, lepší začátek, představující přechod od snů k realitě. Léta jsme před tím snili o vlastních prostorech, které by jsme mohli spravovat a rozvíjet k obrazu svému, na místo neustálému přistupování ke kompromisům či motáním se v závislosti na ostatních lidech, kteří mají jiné priority, zájmy a jiný žebříček životních hodnot než my. No a najednou přišla chvíle, kdy se přání stalo skutečností. Klub začal díky iniciativě několika lidí fungovat jako prostor, ve kterém jsme byli svými pány a víceméně jsme se v rámci možností řídili vlastními pravidly a ne těmi, které vytvoří jiní. Nevím jak to cítí ostatní, ale pro mě osobně byl tento fakt velmi důležitým. Díky tomu se totiž mohlo v klubu realizovat velké množství koncertů, parties, přednášek, výstav, divadelních představení, promítání a dalších zajímavostí a to vše nikoliv tak jak si to přejí "ti druzí", ale tak jak to vyhovuje nám, tak jak to nás samotné naplňuje a uspokojuje. S realizací projektu Za vraty jsme v podstatě získali více svobody pro svou kreativitu a také prostor pro realizaci aktivit, které jsme jinde možnost realizovat neměli, nebo případně měli, ale naše možnosti byli značně omezené. Pro mě osobně to bylo něco, čeho jsem si moc vážil a snažil jsem se toho využívat ku prospěchu ostatních i mě samotného. Za vraty jak se někteří mylně domnívali nebylo uzavřené ghetto, ve kterém měli právo vyvíjet iniciativu jen někteří jedinci! Ta možnost využívat prostor Za vraty byla nabízena širokému spektru lidí vycházejících z různých subkultur, hnutí i jedincům stojících mino ně! Potěšující bylo to, že dost lidí této možnosti rádo využilo, ale jak se později ukázalo, tak tento zájem nebyl dostačující k tomu, aby klub mohl dlouhodobě fungovat a bez větších problému se rozvíjet. Iniciativu a participaci na zdravém chodu klubu, čím dál více začal přebíjet nezájem, ignorace a v některých případech i dětinský bojkot vůči klubu ze strany těch, kteří ho dříve podporovali. Spousta lidí jednoduše přestala klub z různých důvodů navštěvovat, což byla předzvěst toho, že se blíží konec onoho krásného období, které a věřím, že nejen pro mne, moc znamenalo .Další skupina lidí klub sice dále navštěvovala, ale jejich vztah k němu byl, dalo by se říci, spíše parazitováním něž nějakým přínosem a podporou. Rád bych upřesnil co tím mám na mysli. Jde o to že pokud má nějaký klub fungovat, potřebuje podporu těch, pro které je jeho prostor určen. No ale v případě některých lidí to u Za vraty bylo spíš tak, že místo podpory si z klubu "urvali" sami pro sebe co se dalo, ale sami mu nic nedali a to je ono parazitování, o kterém mluvím. Na denním pořádku bylo to, že se lidé snažili chodit na koncerty aniž by platili vstupné, nosili si své pití, aniž by si cokoliv koupili na baru v klubu, ničili vybavení klubu ap. a i to je jedna z věcí, která poslala Za vraty ke dnu. Lidé co toto praktikovali nebyli schopní pochopit, že vztah mezi správci klubu a jeho návštěvníky a návštěvnicemi musí být harmonický, založen na vzájemném poskytování služeb, jinak jedna z těchto dvou skupin bude nucena strádat! Mám na mysli to, že pokud klub nabízí návštěvníkům a návštěvnicím prostor pro kulturní akce, pak ke zmíněné harmonii dojde tak, že oni oplatí klubu tuto službu tím, že zaplatí vstupné a budou si v rámci možností kupovat věci na baru a ne si tahat litry svého chlastu na koncerty. A pokud si někdo myslí, že to může fungovat dlouhodobě i bez toho, tedy tak, že lidé budou využívat klub, ale sami mu nic nedají a nestanou se pro něj přínosem, ale jen parazitem, který ho vycucává, tak je buďto naivní, nebo značně sobecký! A já mám takový pocit, že v tomto případě u těch lidí naivita není to, co je k tomuto chování vedlo, ale že to bylo opravdu sobectví, které se mi tak hnusí a v tuhle chvíli při pomyšlení na něj ve mě vyvolává pocity zhnusení a nasranosti... I přes to že vím, že má nasranost v tuto chvíli nedokáže na té situaci nic zásadního změnit, tak se jí nedokážu (a v podstatě ani nechci!) ubránit a neprojevovat jí. A ať už jde o zmíněné parazity nebo ty, co přestali Za vraty z jakýchkoliv malicherných důvodů podporovat a navštěvovat, tak bych chtěl všem těmhle lidem vyjádřit, jak moc mě jejich arogance, ignorace a sobectví sere a byl bych rád, aby si uvědomili, že i oni jsou jednou z příčin, která poslala klub Za vraty na smetiště dějin a také to, že to v důsledku budou i oni, koho se dotknou následky tohoto chování! Ale až to tito lidé pochopí a ucítí na vlastní kůži, tak už bude moc pozdě na volání po starých dobrých časech v klubu Za vraty... Vím že klub Za vraty i lidi co ho provozovali měli své chyby (kdo ne??), ale věřím, že to nebyly tak nepřekonatelné překážky, aby to muselo dojít až ke zmíněnému bojkotu, parazitování, nepodporování klubu a v důsledku k jeho likvidaci. Jak už několikrát v souvislosti nejen se Za vraty zaznělo, tak pokud se komukoliv něco nezdá, tak by měl jít a pokusit se to udělat lépe a ne jen hudrovat a ukazovat prstem na ty druhé, jak to dělají špatně a přitom sám být nečinným konzumentem, potažmo konzumentkou. Byl zde prostor pro dialog a dokonce i pro iniciativu těch, co klub kritizovali, ale kdo z těch křiklounů a křiklounek této možnosti využil a pokusil se konstruktivně něco řešit?? Nikdo takový mě v současnosti nenapadá a ti co pouze chodili a říkali jak je to a tamto špatně a že by to mělo být jinak nepočítám, jelikož iniciativa těchto lidí běžně končila právě jen u těch keců, u kterých začínala!
Ale radši toho nechám, nebo by té nasranosti ve mně dneska bylo až příliš. Radši se vrátím k tomu pozitivnímu, co mi z klubu Za vraty zbylo, čímž mám na mysli nabyté zkušenosti, navázané vztahy, a hlavně krásné vzpomínky na jednu úžasnou část našich životů, které bych si rád zachoval ve své hlavě po celou dobu co budu žít. Na závěr jedno velké díky všem co klub Za vraty podporovali až do úplného padnutí a zachovali mu věrnost. Moc si vás všech vážím a jsem rád, že jsem na týhle skoro tříletý životní cestě mohl jít po vašem boku, s vaší podporou, přátelstvím a doufám, že další cesta bude zase společná, tak krásná jako tato a že znovu neskončí tak brzy a tragicky.. .Opět se mi hrnou slzy do očí a začínám špatně vidět na klávesnici:-(, proto už tohle celé zakončím poslední větou věnovanou Klubu Za vraty: "Opočívej v pokoji na tomto světě a žij co nejdéle v našich myslích - Nikdy nezapomenu!"
B.L.

Otištěno v Underground Harmony Ziny #3

čtvrtek 29. listopadu 2007

Underground Harmony zine č. 3 konečně venku!!!!

* Projekt časopisu Underground Harmony vlastně vznikl v Klubu Za vraty - a v tomto čísle jsou dva texty týkající se zániku klubu - takže není vůbec od věci uveřejnit zde anonci na právě vyšlé třetí číslo UH zine.

...Od doby kdy se mezi lidi dostalo druhé číslo Underground harmony zine uplynul víc jak rok a mnozí možná již začali zoufat a jiní se radovat, že jsme to zabalili. Nestalo se tak a i přes všechny nesnáze se nám povedlo přinést na svět další „dítě“, jenž se zrodilo díky naší tvořivé síle a našemu láskyplnému vztahu s undergroundovým světem, tvořeným rozličnými subkulturami, ideami, principy, názory a životními styly. Stejně jako u předešlých čísel Underground harmony ani třetí číslo nepřišlo na svět bez problémů a možná to byl nejkomplikovanější porod, který jsme zatím prožili, proto jsme moc rádi, že vše nakonec dobře dopadlo a o produkt naší kreativity se můžeme podělit i s ostatními lidmi.
Za 70kč // 85 Sk na 92 stranách A5 nabízíme dva články o nedávno zaniklém (nejen) Hudebním klubu Za vraty, rozhovor s Food not bombs Hradec králové, report z koncertu benefičního na UH, rozsáhlé vylíčení průběhu společného turné hip hop formace 2 MS a hardcore punk bandy Blink 161, rozhovor se slovenskými punkrockery Good reason a čínskými metalcoristy King ly chee, kteří minulý rok jeli společné turné a vydali split CD. Dále následuje článek s názvem „rodinná pouta“, který je jakýmsi osobním vyjádřením vztahu jednoho z redaktorů UH k punkové subkultuře a životnímu stylu. Pak tu je rozhovor s dvojčleným hip hop projektem In vino veritazz, reportáž z antirasistické fotbalové události, která proběhla v Itálii pod názvem Mondiali antirazzisti, následuje rozhovor s jednou zajímavou osůbkou z Děčína, která si říká Rdg a v rozhovoru přináší spoustu zajímavých podmětů k zamyšlení. Za rozhovorem je připravena krátká, osobní kritika vánočních svátků a zajímavý článek o tzv. travellerství. Největší prostor v tomto čísle je věnován rozhovoru s hardcore punkovou bandou Shut up & dance, který je pořízen v době kdy dochází k rozpadu této vynikající a originalitou oplývající kapely. Po tomto rozhovoru si můžeš přečíst kritický pohled anarchisty na současný vzdělávací systém a také to, jaké alternativy navrhuje. Další materiál je podrobnou cestovatelskou reportáží jednoho človíčka, který si libuje v návštěvách různých party pořádaných pod širým nebem s použitím silné aparatury tekno soundsystémů. Následuje prohlášení iniciativy Realita, což je iniciativa zabývající se ochranou a záchranou zvířat a dalšími činnostmi. Za prohlášením je článek od jednoho z aktivistů této iniciativy, který zde nabízí pár rad - kde, kdy, jak a co dělat, aby se snaha chránit a osvobozovat zvířata stala účinnou a smysluplnou. Pro milovníky hudby pak následuje několik stran recenzí na hudební produkty a také na několik tiskovin. Ani poezie v tomto čísle není odsunuta do pozadí a tak si můžeš přečíst i několik poetických příspěvků od různých autorů a autorek. Pro další rozhovor tohoto čísla jsme si vybrali anarchistický folkový hudební projekt Tyranie identity tvořený sympatickým párem z Orlové. Po tomto rozhovoru následuje podrobná a záživná reportáž z cest jednoho z našich redaktorů po Africe. No a to už se pomalu blížíme ke konci tohoto čísla, který je věnován rozhovoru s punkovou kapelou Anonymita, několika dalším recenzím a reklamkám. Aby se to všechno ale náhodou někomu nezdálo pořád málo, tak jsme jako součást tohoto čísla přichystali lisovanou CD kompilaci s barevným potiskem na které je 37 songů od 32 hudebních souborů. Hudebně jde o pestrou, undergroundovou, hudební směs skládající se z takových ingrediencí jako je hardcore punk, hip hop, tekno, folk, industrial, noise, rock atd. Pro poštovní objednávky jsme pak přichystali ještě jednu zajímavost v podobě 161 kusé limitované edice UH 3 se žlutou obálkou! Pokud máš o jednu z těchto kopií z limitované edice zájem pak neváhej a piš email na undergroundharmony@seznam.cz . Pokud na Tebe už nezbude žlutá kopie pak nezoufej, protože u spousty nezávislých distributorů/-ek v Česku i na Slovensku si můžeš pořídit za 70kč // 85 Sk kopii s bílou obálkou, kterých se na svět přivedlo několik stovek a dotisk se již nyní plánuje! Provozuješ-li distribuci, obchůdek, nebo máš prostě jen chuť jako jednotlivec pomoci, pak neváhej a ozvi se na náš e-mail a my Ti rádi poskytneme UH3 na distribuování. Vítané jsou i výměny za jiné undergroundové produkty. Stačí napsat a domluvit se!....kontakt: undergroundharmony@seznam.cz

sobota 17. listopadu 2007

Lakmé - Nejsem Tvůj splněný sen

Live in Klub Za vraty 28.4.2006

Čachochbili - Schovanka

Live in Klub Za vraty 18.6.2005

čtvrtek 15. listopadu 2007

TERMINAL BLUE ZA VRATY - 14.7.2006

... zhasínají světla a přichází „bobík“, ale na rozdíl od svých profesionálních kolegů z UK je ozbrojen střelnou zbraní. Píská a očividně někoho hledá. Chvilku po jeho odchodu přichází čtveřice spoutaných vězňů v oranžových pracovních (vězeňských) kombinézách. Vzápětí se objevuje ještě jeden, který má krom kombinézy ve stejné barvě i vlasy, ale hlavně má klíčky od pout. Osvobozuje své přátele spoluvězně a všichni se společně radují a na vzájem objímají. Rozhlížejí se a zjišťují, že jsou kolem nich opuštěné hudební nástroje. Podívají se na sebe a rozhodují se, že by se jim některé ty věci mohly hodit. Chápou se nástrojů a chystají se k odchodu. V tom ticho rozřízne ostrý zvuk píšťalky a objevuje se znovu onen ozbrojený „bobík“. Právě osvobození vězni jsou sice překvapeni, ale zachovávají chladnou hlavu a ukazují policistovi, že se právě chystají zahájit koncert. Aby dokázali, že nelžou, začínají hrát...
Úvod vystoupení, který dostal všechny přítomné a ani zdaleka to nebyl poslední pantomimický výstup, který TERMINAL BLUE, tedy kapela ze Skotska, předvedla při svém koncertě v Klubu Za vraty v Mostě.
Ale vezměme to od začátku. Původně byly avizovány kapely tři. Jestli se nepletu, tak Borky kempelen z Prahy a Soterios z Estonska. Pokud čtete moje reporty z akcí v Klubu Za vraty víte, že s návštěvností je to tam opravdu složité, takže se nebylo čemu divit, že nejprve byla zrušena účast Estonců a potom také pražských Borky kempelen. Je to asi škoda, ale pořadatel akce nakonec asi věděl co dělá, protože lidí se opět přišla podívat jen obvyklá hrstka. Odhadoval bych to na tradičních 15 lidí. Je pravda, že den před se konal Za vraty hard core koncert a je léto. Probíhají festivaly. Nedá se nic dělat. Ale ať je to jak chce, já jsem si na tomto koncertu přišel na své. Trochu mě mrzela neúčast Soterios, u nichž byl jako styl hudby uveden popisek „balkánské ska“, ale Terminal blue byli výborní. Jejich mix hned několika stylů, pódiová show a snaha o komunikaci s publikem, to vše dohromady byl silný zážitek. Základní linkou jejich produkce byl reggae a ska rytmus, kdy vkládané funky prvky posouvaly jejich hudbu úplně jinam. Jako celek vše působilo hodně svižně a nedalo se jen tak stát. Navíc zmíněné propojení reggae a funky bylo dále obohacováno a překvapivé změny rytmu a úlety k dalším stylům jako třeba punk rock nebo rock´n´roll, ale také prvky vážné hudby, rapování, v některých písních klávesy nebo perkuse a nejsem si úplně jistý, ale mám pocit, že také saxofon, to vše však působilo hodně kompaktně a promyšleně. Nevím, jestli se na pestrosti hudby podepisovalo to, že každý z hudebníků byl v podstatě původem z jiné země. Kapelu tvořili lidé pocházející z Anglie, Španělska, Itálie, Německa a Francie. Navíc mám pocit, že ten Angličan byl opravdu Angličan, takže ať kapela ze Skotska, Skota by jste hledali marně. Navíc se Terminal blue svou hudbou a produkcí opravdu baví. Vyměňují si nástroje a posty. Své songy doprovází pantomimickými výstupy a snaží se do svého představení vtáhnout i publikum. Zajímavé také bylo to, že právoplatným členem kapely je „sound engineer“, tedy zvukař (jemuž mimo jiné připadla i role zmiňovaného policisty) a který v několika písních byl i přímo na pódiu). Byla to opravdu zábava a myslím, že všichni přítomní to cítili stejně. Produkce Terminal blue dokáže zaujmout a pobavit. Moc by mě zajímalo, jaký ohlas mělo jejich vystoupení na Mighty sound festivalu, kde hráli v sobotu. Protože je obrovský rozdíl hrát v malé hospůdce pro 15 lidí a na open air festivalu, kde se sejde i několik tisíc lidí.
Každopádně šlo o další výborný koncert v Klubu Za vraty. Dokladem toho, že se to líbilo i ostatním, je fakt, že si hned několik lidí koupilo jejich cédéčka. Jak jsem už několikrát napsal, je jen škoda, že lidi jsou ochotni přijít na živou muziku jen v případě, že hraje už známější kapela. Za vraty je místo, kde se konají výborné koncerty výborných kapel, které ale moc lidí nezná. Je škoda, že v Mostě je ani poznat nechtějí... Hans

PUNK ROCK RIDE ANEB DALŠÍ ÚTERÝ ZA VRATY - 4.7.2006

Léto začalo neuvěřitelnými vedry a v Klubu Za vraty se konal další úterní koncert. Tentokrát se do Mostu přijeli podívat MIGHTY MIDGETS z Dánska a za domácí vystoupila kapela COMPROMIS z Prahy. Jak se dalo čekat a už to píšu po několikáté, překvapení v podobě hojnější návštěvy se nekonalo a z posledních akcí to byla na tomto koncertě opravdu bída. Je jasné, že léto, potažmo prázdniny, zapříčiňují vylidnění měst a léto horké jako začátek letošního července, k tomu přispívá o to víc. Každopádně několik málo lidí v klubu bylo. Výběr mezi hraním na sále a nebo v hospodě byl proveden rychle. Dánové v klubu seděli už od brzkého odpoledne. Pro mě to bylo celkem překvapení, protože den před tím hráli někde v Irsku, tedy něco přes 1800 kilometrů daleko. Letadlem to je holt kousek. Compromis dorazili někdy kolem osmé a mohlo se začít. Nikomu se moc do ničeho nechce, ale když už jsme se tam všichni tak pěkně sešli, jde se na to.
První se překvapivě připravují Dánové. Koncert začíná a mně se zdá, že to bude nuda. Mighty midgets je totiž partička velmi mladých hudebníků a navíc mají za sebou téměř dva tisíce kilometrů přesunu z předešlého koncertu. První songy mi připadají takové „rozhárané“. Jako kdyby se ti kluci vydali na tour po pár zkouškách. Po chvilce se ale první dojem mění a hospoda je plná živelného punk rocku ala Anti-Flag. Je to celkem jízda a těch několik lidí a členové Compromis si minimálně pokyvují hlavou. Většina písní se podle mého odhadu vešla pod dvě minuty. Prostě mazec. Slabá odezva publika, únava a nesnesitelné horko si vybírá svou daň a tak se set Mighty midgets blíží ke konci. Všichni už si myslí, že je konec, ale muzikanti si prohazují nástroje a pouští neuvěřitelnou smršť uřvaného hard core na dva zpěvy... Zakončení setu jak se patří. Byli prostě dobří.
Po krátké pauze jsou přichystaní Compromis. Kapela složená z velmi akčních hudebníků. Současní i minulí členové kapel Hudební projekt V.A.P., Tři čutory, P.S., V.T.Marvin a nakonec Kritická situace. A nevím jestli je to záměr,shoda okolností nebo prostě jen můj dojem, ale ta Kritická situace je, aspoň podle mne, z hudby Compromis hodně cítit. Nechci tím říct, že by to byla pouze kopírka, ale na mě to tak působilo. Hard core náboj spolu s punkovou dravostí. Nedokážu to nějak víc přiblížit, ale líbilo se mi to. Na druhou stranu kapela trochu doplatila na to, že přišlo opravdu velmi málo lidí. Přesto, že svůj set neodehráli jen na půl plynu a šlapalo jim to, lidí na place ubývalo a chvíli hráli v podstatě jen pro pětici Dánů. Na konec svého setu si připravili bonbónek v podobě převzatiny od zmiňované Kritické situace a byl to vyvedený zásek. Oficiální část koncertu sice skončila, ale někteří členové Compromis se chtěli bavit hudbou a tak došlo na jamování. Viděl jsem myslím basáka za bicími, ale kdo hrál ještě, a na co, už nevím. Aby toho opravdu nebylo málo, odnesl jsem si z koncertu promo CD Compromis, které kapela na koncertech rozdává zdarma, ale myslím, že si o něj kdokoliv může i napsat a kapela mu jej za poštovné ráda pošle.
Psát o tom, že je škoda, že Za vrata nechodí moc lidí už je nošení houbařů do lesa (to není z mé hlavy, ale někde jsem to četl, nebo slyšel a zdá se mi to vtipné), takže dnes doporučím aspoň kapelu Compromis. Nenechte si ujít některý z jejich koncertů. Jsou to příjemní chlapíci, kteří hrají dobrou muziku a je s nimi legrace. Hans

ASFIXIA V KLUBU ZA VRATY - 27.6.2006

Uplynuly dva týdny a já se opět vydávám do Klubu Za vraty v Mostě. Shodou okolností je opět úterý a já jsem plný očekávání. Tentokrát jsem se nechal zlákat vystoupením kapely ASFIXIA, která pochází z průmyslového města Bilbao, které leží na severu Španělska, konkrétně Baskicku. To zmiňuji proto, že od horkokrevných Basků se dala očekávat šou plná energie. A také proto, že i když španělštinu vůbec neovládám, zdálo se mi, že když mezi sebou mluví, zní to nějak divně. Proto si myslím, že se dorozumívali navzájem svým rodným jazykem (ale mohu se samozřejmě mýlit :)). Ale zpět Za vrata.
O Asfixii bylo na internetu psáno jako o kapele, která se nechala inspirovat třeba Anomií, tedy francouzským emo hard core. Říkal jsem si, že čistě emo koncert už v tomhle klubu nebyl dlouho a tak by se mohla (aspoň) výjimečně sejít slušnější návštěva. Chyby lávky. V klubu je sestava v podstatě podobná jako vždy. Nakonec se překvapení nekoná a i přesto, že dorazilo několik lidí vysloveně na koncert, tak je návštěva opět velmi slabá.
Kapela doráží celkem pozdě. Z dodávky vystupuje asi šest nebo sedm lidí a snad všichni jsou oblečeni do černého a jediná světlá místa na jejich oblečení jsou nášivky. Všichni se zdají být poměrně unaveni. Po prohlídce klubu a večeři se začíná vše chystat ke koncertu. Protože opět dorazila jen hrstka lidí, opět se bude hrát dole v hospodě (jsem zvědavý, kdy napíšu report z koncertu Za vraty, který se uskutečnil na sále). Zvuk má tentokrát na starosti PAN ZVUKAŘ Ubina (současný a bývalý člen kapel F.S.F.I., Ravelin 7, Pigsty, Contrastic) a to je člověk, který dokáže udělat - a zvlášť v malém prostoru té hospody - neuvěřitelný zvuk. Po krátké zvukovce se tedy kapela staví na „podium“ a koncert může začít.
A je to jízda. Svižný, energický a technicky hodně vyzrálý mix hard core a punku. Člověk si až říkal, že se někdo spletl a dal kapele úplně jinou popisku. Ale to jen do chvíle, kdy drobná slečna s mikrofonem povolila uzdu svým hlasivkám. Její zpěv posunul hudbu kapely někam úplně jinam. Zvlášť přechody mezi částmi, které byly odzpívány a těmi, které odkřičela. Chvílemi jsem měl pocit, že tam ty slečny musí stát dvě. Nemám moc naposlouchanou zmiňovanou Anomii a ani emo hard core není mou srdcovkou, ale to přirovnání celkem sedí. Baskové to však podle mne pojali více přímočařeji. Napadá mě, že když hráli, tak mi na mysli vytanulo, že to má „větší odpich“. Zhruba v půlce vystoupení se mikrofonu ujímá bubeník a pronese krátký projev. Má jazyková výbava na to však moc nestačí. Ale snad šlo o práva zvířat. Každopádně kapele to šlape. A je vidět, že té hrstce lidí, kteří dorazili, se to líbí. Ono je totiž co se líbit. Asfixia je podle mne výborná kapela jejíž členové ovládají své nástroje a hrají, protože je to baví.
Je asi škoda, že jediná jejich zastávka na území Česka se konala zrovna Za vraty, nebo jinak řečeno, je škoda, že si další výborný koncert v Klubu Za vraty nenechala ujít jen obvyklá hrstka dorazivších. Co je platné, že jde o skvělý prostor a že tam vystupují skvělé kapely, když tam na ně chodí jen několik nadšenců. Zapomněl jsem totiž říct, že vstupné na tento koncert bylo celých 30,-!?! Snad příště. Hans

ÚTERNÍ ŘÁDĚNÍ ZA VRATY - 13.6.2006

Report z koncertu už jsem nepsal pěkně dlouho, ale napadlo mě to zkusit. Koncert zrovna moc lidí nenavštívilo, takže možná půjde o jediný report, který se kde objeví.
Klub Za vraty prochází dost špatným obdobím. Neustále avizovaná slabá návštěvnost se projevila v plné síle i při tomto koncertu. Přitom lákadlem měla být na internetu celkem vychvalovaná parta ze Švédska, která vystupuje pod názvem THE SMACKDOWN. Avizovaný styl jejich hudby se mi zdál velmi zajímavý. Hlavně proto, že všude se objevovaly hlášky o mixu rock´n´rollu, old schoolu, punku a rychlosti. Fast´n´roll!!! A přesně to jsem viděl a slyšel. Ale popořadě.
Kolem osmé hodiny večer byly v klubu pouze kapely. Naštěstí vybrali pořadatelé jako support kapelu POŽADOVANÝ STAV MYSLI z legendárního punkového města Teplice a tak s nimi přijelo několik lidí. V Teplicích to holt žije. Nesmím zapomenout na několik lidí, kteří jsou v klubu pokaždé, když tam přijdete. Protože je už od začátku jasné, že překvapení v podobě slušnější návštěvy se konat nebude, rozhodují organizátoři celkem logicky, že se koncert odehraje v hospodě a ne na sále. To se jeví jako výborné rozhodnutí.
Po krátké přípravě aparátu a nástrojů to tedy rozjíždí pro těch několik dorazivších Požadovaný stav mysli. Není to hudba, kterou bych do svého přehrávače vkládal každý den, ale zaujali mne. Fast klepec na dva řevy. Střídání tempa. Jestli jsem to správně vypozoroval, bicím chyběly přechody, ale bubeník se s tím myslím vypořádal s grácií. Řekl bych, že kapela postrádala větší podporu publika, ale i tak svůj set jen neodstáli. Bylo z jejich projevu jasné, že je tahle muzika baví. Po většinou statické publikum je po každém songu odměňuje potleskem a jejich vystoupení se chýlí ke konci. Nakonec jsou přinuceni ještě přidávat. Zvuk byl myslím ucházející a tak dojem z jejich vystoupení mám víc než dobrý.
Po krátké pauze jsou připraveni The Smackdown a začíná něco, co popisek na plakátech jen naznačoval. Rozjíždí se opravdové rock´n´rollové peklo. Opravdový mix stylů a málokdo aspoň nekýval hlavou. Přes omezený prostor kapela předvádí i pohybovou show. Nedokážu si představit, kdyby bylo přítomno víc lidí a nechali se strhnout, jak by to v hospodě vypadalo :) Kapele to šlape. Jde poznat, že své nástroje ovládají a že tahle hudba pro ně znamená hodně. Slovy opravdu moc nejde jejich produkci popsat. Já za sebe můžu říct, že mi chvílemi naskakovala husí kůže. Byl to opravdu zážitek. Věřím, že kdyby přišlo víc lidí, byl by to bezkonkurenčně jeden z nejlepších koncertů, který se na Mostecku během poslední doby odehrál. Kapela končí a na jejích členech je vidět, že do svého vystoupení ze sebe vydali hodně. Tepličtí se chystají k odjezdu, Švédi spát (mám pocit, že na tenhle koncert přejížděli přímo ze Švédska) a protože je všední den, hospoda je za chvilku prázdná.
Kolem půlnoci už jsou snad všichni v říši snů. Zůstává skvělý zážitek, který kalí jen opravdu malá návštěva, která je velkou bolestí tohoto klubu. Na těch lidech je vidět, že i když mají problémy a chybí jim peníze, koncerty tam pořádají hlavně pro ty kapely a pro každého, kdo je tam schopen přijít. Tímto je chci pozdravit a poděkovat jim za skvělou práci a popřát jim hodně síly, aby se jim podařilo Za vraty udržet. Chtěl bych také poděkovat oběma kapelám za předvedený výkon a v neposlední řadě také zvukaři. Dobrá práce.
Lidi, choďte na koncerty, nečekejte na to, až kapely budou „slavné“. Na koncerty se přeci nechodí kvůli „jménům“ nebo falešné prestiži. Tenhle koncert toho byl pro mne jasnou ukázkou. Na nedávném koncertě Deadlock bylo spoustu lidí, ale takový zážitek, jako tento koncert, to (aspoň) pro mne rozhodně nebyl... Hans

čtvrtek 25. října 2007

Rozhovor pro MOVE YOUR ASS


Rozhovor o Klubu za vraty, který vyšel ve dvanáctém čísle tištěného freezine MOVE YOUR ASS v únoru roku 2006

Za devatero řekami a devatero horami, asi hodinu jízdy od Prahy směrem na sever, se na samém okraji špinavého, šedivého a smogem dusícího se města Most nachází malý klub Za vraty. Mnozí o něm mluví jako o jediném (anebo alespoň o jednom z mála) punkovém klubu v celém Česku. A protože punk neznamená jenom kapely a fanziny, vzal jsem sebou do klubu Za vraty diktafon a se čtveřicí jeho provozovatelů se posadil v areálu klubu nedávno otevřené příjemné čajovně Ametyst. Jejich jména a tváře nejsou v punk/hardcore komunitě neznámá; po dlouhé roky rozvíjeli řadu hudebních i nehudebních aktivit pod hlavičkou Aktivity Cabaret Voltaire (ACV), na kterou taky přijde řeč.

Takže, kluci, představovačka na začátek....
Jenda: Jenda. Já jsem tady produkční...
Honza: Já jsem Honza a pro klub Za vraty vyřizuji komunikaci se zahraničními kapelami.
Honza2: Aby se to nepletlo tak já jsem taky Honza...(smích) A co já jsem? Já jsem ten, kdo si to vzal všechno na hrb a kdo z toho má psychický trauma.

Zkuste na začátek popsat Za vraty lidem, co tady nikdy nebyli nebo o Za vraty ani neslyšeli...
Jenda: Moc hezký barák s malou hospodou, velkým sálem a malou návštěvností.
Honza: A s velkou pohodou...
Jenda: No jasně... Máme se tu všichni rádi.

Tak dobrá... Díky. (smích)
Honza2: On když někdo slyší, že to je v Mostě, tak si myslí, že to bude v nějaké bolševické jednopatrové zástavbě typu sámošky. My tedy lidem říkáme, je to v Mostě, ale budeš se divit, je to na barokním statku, obklopený domy co jsou samá klenba...nevyužitelná...plný přiblblých malých místnůstek...studených... Má to něco do sebe.

Když se vrátíme k začátkům klubu – ten je nějakým způsobem propojený s Aktivitou Cabaret Voltaire?
Jenda: Ne ne, není. To je shoda náhod že jsme se znali a Honza2 že do toho šel a Kabaret to pohřbilo... Je pravda, že když jsme začínali, tak akorát Honza2 v Kabaretu nikdy nebyl, i když nám pomáhal a tak. Ale lidi z Kabaretu do toho šli, vlastně komplet Kabaret.

Kdy jste s tím tady začali?
Jenda: 2. srpna 2004 jsme začali pracovat a myslím 27. srpna byl první koncert, ještě na staveništi. Haldy písku...
Honza2: Až do 9. října se hrálo jenom nahoře na sále a fungoval akorát bar. Od srpna do října se to dělalo tady dole, nahazovalo, stavěl se bar a podobně. Rozjelo se to 9. října akcí, na které tady byla až do dneška největší návštěvnost.
Jenda: Shodou okolností tím ještě dojížděly koncerty Kabaretu, takže úplně první oficiální koncert co jsme tady dělali byl 9. října.

Vzpomenete si ještě s čím jste do toho šli? S jakou myšlenkou, proč, co jste od toho čekali?
Jenda: Byli jsme hlavně strašně nadšený a naivní.
Honza2: Relativně nedávno předtím skončilo jediné podobné místo, co bylo v Litvínově ve Světě, kam se stahovala celá tahle alternativní mládež, a dělali jsme tam koncerty. Tak jsme začali dělat koncerty v Žatci, protože jsme neměli jiný prostor. Lidi tehdy ještě docela dost chodili a pořád jsme si říkali: „Tady sakra nic není,“ takže jsme si mysleli, že když to tady otevřeme, tak se všichni ty lidi stáhnou sem.
Jenda: A zkraje to tak i vypadalo. Co víkend byl koncert a návštěva tak sto lidí...

Dá se říci, že všichni máte zázemí v punkrock/hardcore scéně?
Jenda: Určitě.. To je i jedna z věcí, která nás zpočátku omezovala, protože jsme neměli kontakty na nic jiného a vyznali jsme se jenom v tomhle. A hlavně pro nás bylo nejjednodušší zavolat lidem, které v podstatě známe. Všichni jsme se v tom motali šest, sedm, osm let, takže jsme znali málem každou druhou hrající kapelu.
Honza2: Bylo to o tom, že když se koncert povedl, tak to bylo super, zaplatilo se, zachlastalo se, když se nepovedl, tak ses tady s těma lidma domluvil, protože to byli tvoji kámoši.
Jenda: No samozřejmě. Navíc, jediný punkáči jsou ochotní jezdit za cesťák.
Honza2: My jsme tím nic neriskovali. Věděli jsme, že když uděláme třeba nějakou bluesovou kapelu, třeba Lady Eye, který si řeknou šest sedm tisíc, tak tam jsme tu jistotu neměli.
Jenda: A hlavně jsme se v těch kapelách neorientovali.

A dneska to je tedy jak?
Jenda: Jednou za čas zkusíme všechno. Před čtrnácti dny jsme tady měli grunge, na který přišlo deset platících, co byli příbuzný jedné houslistky z jedné té kapely.
Honza2: A dospěli jsme vlastně k tomu, jak to bylo na začátku, protože na tyhle styly muziky jako je bigbít nebo grunge sem, do tohodle baráku, nikdo nepřijde. Spíš se asi budeme držet punkáčů a hardcoristů.
Jenda: Základ je to, že my koncerty nevyhledáváme. Nám volají kapely a my jim řekneme: „My vás uděláme, ale nečekejte peníze“ - a je to jejich rozhodnutí.

A bylo to tak i ze začátku?
Jenda: Určitě ne. Právě že ty první koncerty to vypadalo tak, že nikdy nebudeme mít problém. My jsme tady do toho pracovali, přijely sem dvě kapely, které jsme vlastně vůbec neznali, a přišlo na ně sto dvacet lidí. To vypadalo úžasně. I na začátku byly průšvihy, hlavně v týdnu, když jsme tady měli první koncert v týdnu, tak přišlo šest platících.

Když se ještě vrátím k začátku, tak vy jste vlastně všichni z Litvínova, zatímco klub je v Mostě. K tomu došlo jak?
Jenda: Byl volný prostor... Tamhleten pán (Honza2) je blázen a když tady končili ti, co tady byli před námi - tady vlastně deset let byla čajovna, i muzika, a my sami jsme sem jezdili...
Honza2: ...já jsem tady zkoušel s kapelou...
Jenda: ...protože se změnil majitel a dal jim vyšší nájem, než oni tady těch deset let platili, tak to prostě vzdali a šli pryč. No a ten to slyšel, tak přišel za námi a...
Honza2: ...já jsem to viděl i v průběhu, jak to tady fungovalo, a zdálo se mi, že oni to dělali špatně a že my to dokážeme lépe. A rozhodně, dřív tady bylo pořád zavřeno... Ono, když za celý statek platili pět tisíc nájem a z toho jim tři a půl tisíce dával nájemník, co tady dole bydlel, tak si to mohli dovolit, i kdyby byli na pracáku. My jsme to rozjeli s tím, že se začalo dělat i v týdnu – a ze začátku sem lidi přes týden do hospody chodili – takže tady pořád byli lidi. Tudíž jsme si mysleli, že to bude o něčem jiným a budeme si moci dovolit platit ten vyšší nájem.
Jenda: A možná jeden faktor byl i to, že kromě Honzy2 jsme všichni byli nezaměstnaný, a Honza2 musel do práce dojíždět do Kladna. Tak jsme si mysleli, že budeme dělat to, co nás baví, ještě se zaměstnáme navzájem (smích), což já jsem potřeboval, protože jsem byl na pracáku šest let...
Honza2: Já jsem jel čtyř směnný provoz ve fabrice, byl jsem tam půl roku, a během tří měsíců jsem věděl, že tohle dělat nechci... Nejradši bych dělal to, co mě baví a byl sám svým pánem... A chvilku to tak i vypadalo...

No a jak to tedy vypadá teď, když o té minulosti mluvíte všichni tři tak nostalgicky... (všichni sedí a mlčí) No tak povídejte, ne?
Jenda: Na všechno potřebuješ peníze, když nechodí lidi tak nemůžeš dělat to co chceš dělat.. My už nemáme kde brát. Proto třeba my, co jsme tady byli zaměstnaný, už zase nejsme... Protože nás prostě co se týče peněz neutáhl... Pořád něco chybí, topení už děláme rok. A půl, skoro... a lidi? Lidi tady jsou různý... Někdy si říkám, že je škoda, že to není někde jinde, protože sem jezdí lidi odněkud – stačí se podívat k nám na guestbook, Děčíňáci píší „škoda že to není u nás,“ Ústečáci to samé, skoro tady bydlí a jsou na to hrdí, že jsou tady každých čtrnáct dní, no a lidi z Mostu jdou radši někam jenom zakalit, než aby přišli třeba na koncert. Odpověď na otázku proč to není tak, jak jsme si představovali, hledáme pořád. Hodně věcí jsme asi mohli udělat jinak, a dneska by to asi i vypadalo jinak, ale hodně věcí my ani neovlivníme a nikdy jsme ovlivnit nemohli. My jsme něco chtěli, s něčím jsme přišli, něco jsme udělali, a jestli to lidi nepochopili nebo nechtěli pochopit...
Honza2: Občas si lidi až hledají důvod, proč by sem nemuseli. Úplně obrácená logika.

Proč si myslíte, že to tak je?
Jenda: Těžko říct, to je prostě Most.

No počkej, něco si myslíte...
Jenda: No dobře, dobře.. Je to o tom, že dneska jsou lidi asi líný a zmlsaný... Když si vezmeš tady okolí, třeba Teplice - tam těch koncertů je taky spousta, protože to má neuvěřitelnou punk hardcore minulost; tak každý člověk, co je pět let v punku, tak je to pojem. To jsou dneska už idoly. Konkurence, co se týče koncertů, je veliká a my když jsme zjistili, že nemůžeme dělat jinou muziku než punk a hc, tak si navzájem dost lezeme do zelí. S Ústím, tak se to s Martíčkem, který s námi a my s ním děláme dost věcí, tak tam se to snažíme řešit, aby jsme se netrefili do jednoho víkendu nebo tak... My jsme jediný barák široko daleko, který má aktualizované webové stránky, každý se může podívat a ví se o nás. Programy tam visí dlouho dopředu – třeba dnešní koncert (listopad, pozn.) tam visí někdy od dubna – a stejně kluci, který sem chodí, udělali ve stejný termín koncert v Litvínově. A to už je špatně. My si myslíme, že ne že by nás lidi měli nějako řešit, ale stačí se podívat. A jsou to kapely odsud z okolí – kdyby jel třeba někdo turné, tak to pochopím. Proč to neposunout třeba na jindy, nebo kdyby řekli včas, třeba před třemi měsíci, tak my by jsme to třeba zrušili. Jenomže když se to dozvíš čtrnáct dní před akcí, tak to je pozdě. My jsme narvali peníze do propagace, kapely se na to těší, chtějí tady hrát... A nám nezbude nic jiného než to zkousnout a čekat, kolik tady bude lidí.
Honza2: A do toho takové věci, jako že třeba ten aparát, co tady je, tak si na dnešek odvezli, tak my musíme sehnat jiný zvuk, což je dalších tisíc korun navíc co zaplatíš, ať lidi přijdou nebo nepřijdou.

Ještě jednou se vrátím k vašim začátkům. co to znamená po byrokraticko-formální stránce, otevřít klub?
Jenda: No, on málem zešedivěl...
Honza2: No, hodně. Začal jsem kvůli tomu lítat někdy 1. června 2004 a všechny papíry jsem k tomu měl na konci února 2005: kolaudace, hygienická zpráva a veškerý povolení.
Jenda: Já do toho vlezu, oni by ty papíry možná byly i dřív, ale ty co to měli před námi to neměli úplně v pořádku...
Honza2: Ty co to tady měli, tak podporovali ODS...
Honza: ...Unii svobody....
Honza2: ...a občas se tady dělali stranický rauty a nikdo se o to pak moc nezajímal.

Zkus nám trošku v kostce říct, co za papíry k tomu potřebuješ, s jakými institucemi to bylo nejtěžší a tak...
Honza2: Největší... Skončil jsem v práci, pak jsem byl asi tři dny na pracáku, než jsem se přehlásil – to mi na sociálce chtěli dorovnat, dali mi štos papírů a když jsem se zeptal, kolik mi tedy dorovnají, tak mi řekli že šest set korun... Tak jsem jim řekl, ať si těch šest stovek nechají. Já už jsem měl v hlavě podnikání, tak jsem si nejdřív musel zaplatil živnosťáky – ty mi přišly docela rychle, do 14ti dnů. Já jsem jenom nahlásil živnost a tím jsem začal podnikat. Na to musíš mít od sociálky, od živnosťáku, finančáku a zdravotní pojišťovny potvrzení, že nikde nic nedlužíš. Tenhle blbý kus papíru – potvrzení od bezdlužnosti – ti ani nevystaví na počkání. Mají na to měsíc a některý si na to ten měsíc dají – v době, kdy je všechno propojený počítači. A ty na tom měsíc stojíš, protože ti bez toho nedají živnosťáky, i když už nahlášení máš připravený – ale nevystaví ti je, dokud tohle nedoložíš. Tohle všechno si vyřizuješ v místě trvalého pobytu, který já mám někde v háji, tak jsem kvůli tomu musel až tam, a jedna blbá úřednice si na to dala měsíc, pak byla nemocná, pak to někde založila, takže jsem na to čekal tři měsíce. To už jsem si doma večer brečel do polštáře. Pak sepíšeš nájemní smlouvu – to jde rychle, jeden den se domluvíš na bodech, druhý den u právníka sepíšeš nájemní smlouvu a tím to je hotový.
Jenda: No a největší legrace byla, když jsi chtěl zaměstnat nás, ne? To jsi dělal natřikrát...
Honza2: K tomu se dostanu... Máš nájemní smlouvu, přijdeš sem, dáš to nějak do kupy. Čeká tě hygienická zpráva, to jsem sehnal člověka, který tam pracuje a který mi poradil, co všechno musím dát dohromady, pak přijdou a udělají zprávu, kde ti dají ultimátu, co všechno a do kdy musíš ještě dodělat. Tím to na chvilku papírově odeznělo... To jsme na konci srpna. Byl měsíc klid a v říjnu na nás vlítli s kontrolou z živnosťáku. Přišli sem dva úředníci, sedli si, já jsem jim předložil veškerou dokumentaci – to už byl jeden šanon – a oni že kolaudační zprávu. A byl problém, protože to bylo zkolaudovaný na výstavní síň. Jenomže problém byl na jejich straně a já měl čas na to to zařídit. To zase přišla ženská ze stavebního úřadu, podívala se, napsala zprávu... No a mezitím jsem já je začal zaměstnávat. To začalo v říjnu, protože se tady motalo dost lidí a věděli jsme, že by tady asi někdo měl pracovat a tušili jsme, že existují nějaké dotace od pracáku. No a zase, přijdeš na pracák, že chceš zaměstnat dva lidi, řekneš jména, a oni ti dají štos papírů, co všechno musíš mít. Zase musíš doložit bezdlužnost a protože to potvrzení platí jenom měsíc, tak to celý běháš znovu. Ty samý úředníci ještě jednou, zase ta jedna paní... Na pracáku to předložíš, oni to dávají nějaké komisi, která si taky dává na čas, no a asi za dva měsíce konečně začali být zaměstnaný. Jinde by to asi bylo jednodušší, protože když ti někdo pronajímá objekt na pohostinství, tak by ze své strany měl mít papíry v pořádku, včetně kolaudační a hygienické zprávy. Takže co se týče tohodle objektu, tak to bylo opravdu hodně práce.
Po třech měsících si začali sousedi stěžovat na hluk. Z jedněma jsem se domluvil, že se bude hrát jenom do půlnoci, ale s druhýma jsem se nedomluvil. Tak jsme museli zaplatit hlukovou zkoušku. Kdybych šel na OHES, což je oficiální státní organizace, tak tam za jednu hlukovou zkoušku zaplatíš dvacet tisíc. Tady chtěli na dvou bodech, to jsi na čtyřiceti tisících, ale sehnal jsem si soukromou firmu, která mi to udělala za tři tisíce obě. Když to bude dělat OHES, tak to je na dva tři měsíce... V téhle oblasti se s jakýmkoliv soukromníkem domluvíš lépe než z jakoukoliv státní správou, kde na to každý má měsíc, dva času. Leží mu to na stole a nic se neděje; když přijdeš k soukromníkovi, tak druhý den přijede a třetí den máš vystavenou zprávu.
Jenda: Jestli si tohle někdo přečte, tak už u nás v životě nikdo žádný klub neotevře.
Honza2: Je toho vážně hodně a řeknu ti, že jsem měl dva tři týdny, kdy jsem po večerech normálně brečel, kdy jsem nevěděl jak dál. Zvláště, když máš něco rozjetý, a oni ti dají najevo, že kdyby chtěli, tak ti sem vrazí s kontrolou a zavřou ti to. V tu chvíli jsem já do toho už vrazil dvěstěpadesát tisíc, které jsem měl půjčené od banky a ručil jsem tátovým barákem. Ty prachy z toho už nedostaneš, protože za to se to tady nahodilo, postavil se bar, koupily se pulty, dřezy a takovýhle věci a to už neprodáš. Když koupíš auto, tak ho prodáš, ale prodávej dřezy, odpady...

Přemýšleli jste někdy o tom – podle toho, co říkáte, tak asi spíš na začátku – že to bude i něco víc než klub?
Jenda: No určitě, proto máme v názvu třeba galerie... Výstavy tady byly asi dvě. Teď ale máme Borlíka...Ten nám tu galerii supluje...
Honza2: ...ono to je ale těžký, když vidíš, že ani na to lidi nepřijdou, nemají o to zájem, zvlášť tady v Mostě.
Jenda: No to zase kecáš možná, když si vzpomeneš na tu Majklovu výstavu, ty vole, ta byla najebaná...
Honza2: ..no jo, ten večer... Ale ta výstava má být o tom, že na ni lidi přijdou i přes týden. A nic... Na ten jeden večer ty lidi opravdu přišli, podívat se a tak, ale přes týden už ne. Tak dva, tři...
Jenda: Zase je to ohraničený penězi. Ona by se dala dělat spousta věcí, ale když nemáš peníze, nemůžeš dělat věci, ze kterých vůbec nic není. Z té výstavy ty nebudeš mít vůbec nic, protože když se někdo přijde podívat na výstavu, tak to nejspíš bude asi odpoledne, a pochybuji o tom, že tady pak bude sedět a dá si deset piv.
Honza2: Když jsme byli v Litvínově, tak jsme přes celé město chodili do hospody, kterou jsme měli rádi. A počítali jsme s tím, že když tady otevřeme klub, tak sem lidi budou chodit i přes týden – dobře, já vím, že to je přes celé město - ale ten barák mám nějak rád, chodím tam na víkendy, je to i klub a můj druhý domov, tak si holt dám tu práci a tu čtvrt hodinu obětuji, dopravím se sem a i přes týden sem dorazím sednout si na pivo mezi své známé. Ale to se holt neděje a přes týden to je tady prázdné. Máš tady nájem 20 tisíc, platíš vodu a elektriku 5 tisíc a živí tě pátek a sobota – to máš osm dní v měsíci, a to ještě včera tady bylo deset lidí, a to byl pátek, a dneska kdoví jestli tady někdo bude. A když zjistíš, že už tě v tom měsíci neživí ani těch osm dní, tak to už je fakt špatný.

A jak to vidíte do budoucna?
Jenda: (smích) No, my jsme sem přišli a rozhodli jsme se tady umřít... Dokud on (ukazuje na Honzu2) to ustojí, tak tady budeme.
Honza2: Snažíme se tady pronajmout, co se dá. Nahoře bydlí nájemník, donutil jsem Borlíka otevřít tady čajovnu a začít podnikat... Dohromady se snad na ten nájem nějak složíme. S tím, že se sem asi nastěhuji i já s přítelkyní, radši než abysme bydleli někde v paneláku v centru, tak ten svůj díl vložíme do baráku a budeme prostě bydlet tady. Nevím, jestli o tom mám mluvit, ale já už se snažím otevřít další klub v Teplicích... Ten by měl být tím, co mě bude živit, co bych chtěl dělat, a tady časem budeme bydlet, budeme tady mít tu hospodu a občas koncerty tak pro nás... Budeme to tady mít spíš tak pro sebe. Už jsem se vzdal té myšlenky, že nás to uživí. Asi to tady bude tak trochu, jako to měli ty před námi, i když ty měli trochu jiné podmínky. Ty manželé co to měli tady chlastali každý večer s pěti kamarády a nikdo jiný sem nechodil. Prostě měli hospodu sami pro sebe a k tomu to asi u nás spěje.
Jenda: Budeme mít hospodu v obýváku...

Borlíku, ty když jsi tady otevřel nově čajovnu, v situaci, v jaké to tady teď je, co tě k tomu vedlo?
Borlík: V první řadě mě k tomu tak trošku dokopal Honza2. Tam šlo ale spíš o to, že pokud se to rozjede tak, jak bych si představoval, tak se mi splní můj sen. Sen o tom, že nebudu muset – tak jak říkal Honza2 – makat někde ve fabrice, otročit tam v děsných podmínkách za nuzný prachy, ale budu makat sám na sebe, za druhý budu dělat doma, v místě, kde bydlím...
Jenda: ...doslova...
Borlík: ...no, doslova, a za třetí budu dělat něco co mě vážně baví a naplňuje. Nebudu stát někde u pásu a dělat tam nějakou součástku, pořád dokola, to by mě nenaplňovalo a nebavilo. Tohle, i když mi to třeba zabere hodně času a energie, tak mě to prostě baví. A to, že to rozjíždím zrovna v době, kdy ten klub nefachá a má existenční problémy... Nevím, já jsme docela optimista a vím, že to bude v pohodě...
Ta čajovna pro mě znamená hodně. Není to jenom o pití čaje a já od toho neočekávám, že mi to bude vydělávat majlant. I kdybych měl jenom o pár stovek víc než na podpoře, tak to pro mě bude mít smysl. Já tady chci dělat a mám pocit že už i začínám dělat věci, kterým jsem se normálně věnoval ve volném čase, a teď je dělám v rámci své práce.
Honza2: Odpadne ti to, že čekáš, že ti zítra přijde dopis od pracáku a pošle tě někam na kurs nebo něco... Tohle zmizí.

Borlíku, a nenechal ses odradit lítáním po úřadech a dalšími nástrahami? Nebo ti o tom před tím neříkal?
Borlík: No ty vole, ty úřady, ty vole... Já jsem počítal s tím, že to nebude jednoduchý, ale nepočítal jsem, že to bude až zase tak hustý... I když Honza2 toho měl na vylítávání víc.
Honza2: Ale hlavně už jsem měl zkušenosti a mohl jsem Borlíkovi poradit, kam má jít.
Borlík: To je další věc, že jsem do toho šel s tím, že jsem ze strany Honzy2 cítil podporu, hodně mi pomáhal a pomáhá a sám bych na to asi neměl.

No a jak ti to jde?
Borlík: No, zatím to nejde tak, jak bych si představoval, ale... Jsem optimista a myslím, že to bude v pohodě. Hlavně ještě nemám pořádně udělanou propagaci, teprve tisknu plakáty a dávám dohromady stránky. Pokud ten klub bude držený při životě a bude do něj chodit dost lidí, tak to zároveň utáhne i tu čajovnu. Je to na sobě závislé.

Já bych se vrátil ještě k Aktivitě Cabaret Voltaire, kterou – alespoň podle mě, při pohledu zvenčí – aktivita okolo klubu Za vraty v podstatě pohřbila. Jak se na to díváte? Přeci jenom jste dělali nějaké aktivity, tak se ptám, stálo to za to?
Jenda: Z mého osobního pohledu mi nepřijde, že bych dělal něco jiného než před tím. Šli jsme sem s tím, že budeme v praxi realizovat to, o čem jsme jenom psali. To, že jsme dělali koncerty a vydávali muziku je jedna věc, a že jsme řešili nějakou politiku je taky jiná věc, ale my jsme si mysleli, že to bude tak, že tady vytvoříme prostor pro to, že to nebudeme dělat už jenom my a dáme šanci všem. Takhle to bylo o tom, že jsme byli parta, co něco dělala, a ostatní lidi akorát, když měli chuť, tak zkonzumovali, co jsme my vyrobili. Tady se taky měla dít spousta věcí, podle toho, co jsme si malovali, než jsme sem přišli. Jenomže...
Na tohle já neumím odpovědět, mě to na jednu stranu mrzí, že Kabaret je mrtvý, ale na druhou stranu dělám to, o čem jsem psal. Měl jsem nějaké ideje, které jsem tady uvedl do praxe – to, že už to dneska tak nevypadá, nebo že si lidi myslí něco jiného je druhá věc – a ztratil jsem iluze. To, o čem jsme psali, ten politický světonázor, co jsem měl – teda co jsme měli – se tady měl uvést do praxe a já myslím, že se to nepovedlo.
Honza2: Já do toho skočím.. Jak říká, že jsme to chtěli dát dalším lidem... My jsme si sem některý ty lidi i nastěhovali. Jenže jsme po měsíci dvou zjistili, že se to nedá. Dohádali jsme se s nimi úplně kvůli každý kravině, nebyli jsme se schopný na ničem domluvit. Od nájmu, po to kdo kde bude bydlet... Nedokázali jsme tady spolu ani normálně žít.
Jenda: Mě na tom dostává to, že ty jsi se zeptal dobře, ale já ti na to nedovedu odpovědět.
Honza2: To bys to opravdu musel vidět. Já asi vím, co Jenda myslí. Já jsem v Kabaretu nikdy nebyl, ale vím, co zhruba psali a tak, ale když pak vidíš – já tedy vůbec nejsem ta pravá osoba, která by o tom měla mluvit – ale když pak vidíš, že se tady s těma federátama nejsi ani schopný na něčem domluvit... Tady se s nimi dělalo pár akcí, jeden den ses na něčem domluvil, a druhý den to bylo úplně jinak a ty lidi se sami se sebou dohádali. A dopadlo to tak, že ty lidi sem nechodí, přitom my jsme si původně říkali, že Litvínov je malý, tak radši otevřeme klub v Mostě, že sem budou chodit lidi, se kterými jsme se v Kabaretu znali... Ale dopadlo to na nějakých hádkách a ty lidi sem nechodí.
Borlík: Já bych se chtěl vyjádřit k ACV, protože se mě to taky týká. Možná to bude podobná odpověď jako řekl Jenda, jen trochu jinak zformulovaná. V podstatě si myslím, že ACV jako taková už nefunguje jako celek, ale je pravda, že lidé , co v ACV byli, pokračují v práci co dělali v rámci Kabaretu, akorát to nefunguje pod hlavičkou ACV. Dělají se kulturní akce, v podstatě funguje i distribuce – akorát na baru a ne poštou – v podstatě všechny věci, které se dělaly, se dělají dál, a většina lidí z bývalého Kabaretu je zapojena ve věcech okolo klubu.
Jenda: No jasně, když si vezmeš to tvrdé jádro: jeden dělá webmastera, já jsem dramaturg, někdo na baru... Jsme nějakým způsobem zapojený v tomhle baráku. Pro mě je dneska nejdůležitější to, aby fungovaly Zavrata. To, že my jsme řešili nějaké naše vize, jak by mohla fungovat společnost – ještě za Kabaretu – to je jedna věc, ale když jsme to začali žít – a já to tak beru, že jsem začal žít to, o čem jsem psal – tak jsme zjistili, že to nejde. Ne, že bych tomu přestal věřit, ale když vidíš – a teď úplně na férovku – jak ty lidi tenhle barák začali využívat, ale nedávali to zpátky. Bylo to o tom, že co jsme neudělali my sami, tak to prostě nebylo. A my jsme byli přesvědčený o tom, že když sem půjdeme, tak ty lidi půjdou s námi a když budeme potřebovat cokoliv, tak tady bude stát dvacet lidí a my ani nebudeme vědět, kdo si vezme který nářadí do ruky. No a ve finále to bylo o tom, že jsme ráno vstali a čtrnáct hodin denně jsme tady hoblovali jak vzteklý, večer stoupnut za bar, pak spát v pět a ráno v osm jsme zase šli nahazovat barák.
Honza2: Hele ten barák, co se týče Kabaretu a tak dál, tak hodně lidem určitě vzal hodně energie. Ale myslím si, že hodně energie vzali lidem z Kabaretu a okolo klubu i tihle ostatní lidi, o kterých sis myslel, že tomu baráku pomůžou a přiloží ruku k dílu. A oni to neudělali, a nedokázali si přiznat vlastní chybu nebo to, že na to nemají, ale otočili to proti nám. Než aby za tebou přišli a řekli, že na to nemají nebo tak, tak to začali otáčet proti nám, že my na tom chceme těžce profitovat, což byla jedna věc, nebo...
Jenda: ...ne ne ne, na tohle se vykašli. Aby to zase nevyznělo, že v Mostu jsou jenom šmejdi, to rozhodně nechceme říct.
Borlík: Jsou tu i šmejdky... (smích)
Honza2: Spoustu energie nám vzal klub jako takový, ale spoustu energie nám vzal i přístup těch lidí. Když vidíš, že máš nějakou vizi, že ti někdo pomůže, a on ti spíš hází klacky pod nohy, tak to ti vezme hodně energie a spoustu síly.
Jenda: Hodně často to taky bylo tak, že se tady objevil problém a lidi, co tady byli, najednou zmizeli. Tady se zkraje dělalo spousta věcí a vypadalo to, že to tu bude fungovat, chodilo se sem boxovat, jel se tady breakdance a já si už ani nevzpomenu, co všechno... A vydrželo to pár týdnů. Ty lidi jsou najednou pryč, a ten pytel tady pořád visí...
My tu chceme být a musíme být – a tím musí zase myslím, že chceme. A jestli ty lidi, ať je to kdokoliv, jestli jim je to jedno – to my už nemůžeme ovlivnit. Když za námi někdo přijde, my vyjdeme vstříc. Do dneška dělá Honza2 všechno možný, ani to nemá smysl, a to proto, že neumí říkat ne. Já už to umím a pošlu někam kohokoliv. Nevím, nedokážu odpovědět na to, jaký vliv na Kabaret měl tenhle barák a proč to zamrzlo; já jsem pořád přesvědčený, že to nějakým způsobem rozjedeme znovu. Možná ne v takové míře, jak to bylo, ale první vlaštovka by mohla být třeba logo ACV na desce Destroyself.
Borlík: Já bych k tomu ještě chtěl dodat, že jsem si samozřejmě všiml že zazněly hlasy, že Kabaret je mrtvý a ty lidi v aktivitách, které několik let rozvíjeli, už nic nedělají. To ale není úplně pravda, ty aktivity tady jsou dál, jenom ne pod tou hlavičkou. Ten klub žere strašně moc energie a na něco už nezbývá čas. Nevychází časopis, ta distribuce už není taková, spoustu aktivit už není možný dělat. Na druhou stranu se nabalují nové, mladé tváře, které se začínají o něco zajímat; začali jsme s nimi teď dělat nový časopis – který tedy není produktem klubu ani Kabaretu – ale z mého pohledu to je svým způsobem pokračování toho, co jsme v Kabaretu začali, akorát to je víc multikulturně založený. Tenhle klub mi totiž hodně rozšířil obzory a otevřel oči co se týká i jiných subkultur, než je hardcore punk...
Jenda: ...no a když se tady hraje hip-hop, tak ses tam zašel podívat, zjistil jsi, že se s těmi lidmi dá bavit...
Honza2: ...a začal si takhle psát i o technu, breakdance atd. Pochybuji o tom, že bysme před dvěmi roky psali o nějakým breakdancu nebo hip-hopu... ale i když ten klub vzal Kabaretu hodně energie, tak tu zase vzniká něco nového.

Už se začínáme překlápět do pozitivní roviny; já bych z vás rád vytáhl ještě něco pozitivního...
Jenda: No počkej, my si sice budeme stěžovat, když se nás někdo zeptá jak to jde, tak my odpovíme že špatně, ale na druhou stranu pořád jsme tady...
Honza2: Ale co jako, to nás ty lidi budou zkoušet tak, že budou čekat jestli to bude až tak špatně, že to skončí?
Jenda: My jsme už měli období, kdy jsme to chtěli zavřít. To bylo asi půl roku zpátky, prostě jsme seděli a opravdu jsme přemýšleli, jestli je toho víc pro to tu zůstat, nebo proto se na to vykašlat. Jednu dobu jsme vážně byli sami, byl to tu jeden problém za druhým a my jsme na tom opravdu seděli dva a co jsme neudělali, to nebylo. A když už pak nemáš kde brát, to už nebylo nic, prázdno... A teďka jdi někam něco dělat, když pak akorát přijde nějaký vocas a začne ti vykládat, jak to děláš blbě... Někdy to už vážně nešlo. Ale zase jsme si říkali, že když už jsme do toho šli – a z mého pohledu to někdy je opravdu natruc celému světu vydržet a jít dál. My máme ten svůj sen, jednou tady sedět na kolečkových křeslech, mít šedivý fousy a říkat si: tady, když jsme my byly mladý, to bylo dobrý. (smích) Já jsem sem šel s tím, že tady umřu. Dneska to už je trošku jinak – třeba že jsem tady bydlel a už nebydlím – ale dokud to půjde, tak... Za ten rok a půl jsem tady ze sebe nechal hodně.
Honza2: Kdyby to alespoň zčásti bylo tak, jak jsme si namlouvali... Je to o penězích. A kdyby sem ty lidi chodili, tak se tu peníze točí. A my si třeba můžeme dovolit ledacos. Kdyby tu ty lidi byli, tak my můžeme vzít to distro a někam vyjet, Ale to nejde, kromě nás tady nikdo nic neudělá. Co se týká peněz, tak by klidně mohlo vyjít další číslo Kabaretu, kdybych já – a že to tak blbě, řeknu, z toho mého postavení, kdy bych měl Jendu platit – mohl vzít peníze a dát je Jéňovi, pořádně zaplatit tu jeho práci, a i těm ostatním, a oni by mohli ten časopis vydat.
Jedna: Není to ale úplně jenom o penězích. Na to pětadvacáté číslo – to co dosud nevyšlo a já bych byl rád, aby vyšlo – jsme peníze vlastně i měli. Ale nebyla ta energie a člověk neměl chuť. Když prostě vidíš, že to děláš pro lidi – jasně, že to nějakým způsobem uspokojovalo i nás, ale pořád to mělo něco předat dál – a...já vlastně neumím pojmenovat, čím jsou Zavrata jiný než ten Kabaret. Pro mě to ani nebyla nějaká změna, mě to přijde že tam je návaznost, akorát v tom tolik nebyla ta politika, to je možná jediný rozdíl.. I když zase, politika... Zavrata se nějakým způsobem profilovala, aniž by jsme nějak chtěli, už těmi prvními koncerty. Jestli tady hrály kapely, které prezentují nějaký názor, tak ten názor je nějakým způsobem spjatý i s tím klubem. A to, že my jsme se jako klub politicky neprofilovali – a koukni se k nám na stránky, tak nic takového nenajdeš, leda podle odkazů – i když jsme ze začátku chtěli... Ale když vidíš, že v tom jsi sám, tak na co budeš deklarovat, že jsi proti něčemu nebo za něco, když víš, že to stejně nemá smysl. Pro nás je prostě důležitý udržet ten barák, a udržet to, aby jsme měli co jíst, a nebudeme pak řešit nějaký – já se bojím toho říct kraviny, protože pro mě to nejsou kraviny, do prdele, deset let jsem něco řešil a teď mi to je úplně jedno? Mě to už je opravdu jedno jestli žiju v kapitalismu nebo v čemkoliv jiným... Já mám tady svoje Zavrata a jednou jsem to řekl: to co je před Vraty mě nezajímá...
Honza2: Kdyby tady byli ty lidi, co nám pomůžou, a byly tady i peníze, tak my nemusíme pořád přemýšlet o klubu. My musíme pořád přemýšlet, aby to fungovalo, že tady musí být uklizené záchody, že támhle praskla voda, že támhle není čím topit... Tyhle věci a pak už nemáš čas přemýšlet, že tě serou támhlety a támhlety věci, co se týká politiky. V tu chvíli nad tím přemýšlet nemůžeš, protože řešíš problémy okolo baráku.

No dobrá, tak otočme list. Chtěl jsem se vás zeptat na přístup zahraničních kapel, které tady občas hrají...
Jenda: No, občas. Dneska už je to postavený na tom, že vychytáváme – nebo možná i vyžíráme – to, že dneska už lidi u nás přes týden koncerty moc dělat nechtějí a samozřejmě, když už někdo tu kapelu udělat chce, tak jí musí zařídit alespoň dva tři koncerty. A tím, že tady Honza je takový jaký je, strašně milý a všechno to těm kapelám vysvětlí, tak i když jsou možná někdy naštvaný, tak Honza to jako jediný, kdo ovládá jazyk, prostě zkousne.
Honza: Byly asi dvě výjimky, kdy jsem se ze strany zahraničních kapel setkal s negativním postojem...
Jenda: ..ale do toho skočím, jsem přesvědčený, že to vždycky bylo o českým promotérovi české části toho turné, který s námi domluvil podmínky, které dáváme – to znamená co se vybere plus dáme vám najíst a necháme vás vyspat a nedáváme garance...
Honza2: ...a už to neřekl té kapele.
Jenda: Takže kapela žila v tom, že my jim tady dáme sto euro a my je nemáme kde brát.
Honza: My jsme byli na něco připravený, všechno v pohodě, no a kapelka dohrála a když jsem se jich zeptal, na kolika penězích jsme tedy byli domluvený, tak mi řekli, že sto padesát euro. Přitom tady bylo nějakých třicet lidí a vstup byl pade.
Jenda: Ale jsem přesvědčený, že jsme jim to vysvětlili. Řekli jsme jim, že když na to přijde, tak my jim prostě dáme k telefonu toho chlapíka, co nám to dohodil a pořešte si to s ním, protože my tohle dělat nemůžeme. Zase, když už jsme viděli, že kapela je z toho nešťastná, tak jsme šáhli – a to zase děkujeme Kabaretu, že byly nějaké peníze tam – a zaplatili ji z peněz Kabaretu. Úplně na férovku, protože tady nebylo kde vzít. Jestliže Honza2 jako podnikatel nemá v peněžence ani dvě kila, tak sorry, ale to se dělat nedalo. Myslím, že zahraniční kapely to berou. Asi dvě se k nám vrátily v rámci toho turné, když se vracely třeba z Francie, měly volné okno a sami se ozvaly, že dojedou zahrát ještě jednou, nebo tady s námi zůstaly dva dny a byly to úžasný party. A ty lidi jsou nadšený. Já jsem přesvědčený, že z těch kapel, co tady hrály, odjely nasraný dvě, a to byly český. Opravdu.
Honza2: Já měl problém akorát s jednou cizí kapelou, ale to nebyl punkrock.
Jenda: Jasně, s punk hardcore kapelami tady problém snad nebyl. Byly problémy, jasně, ale spíš nedorozumění a chyba z naší strany, že jsme to neuměli vysvětlit, ale jsem přesvědčený o tom, že ty kapely jsou spokojený...
Honza2: No určitě, když si vezmeš, že my jsme jim dali pět set, oni nám za to poděkovali, za jídlo a všechno a protože jsme věděli, že mají den volna, tak jsme jim nabídli, že tady klidně můžou zůstat. A oni že jo, pak jsem s nimi jel do supermarketu a oni tam za patnáct stovek nakoupili jídlo a druhý den pro nás udělali barbecue na oplátku. To by nespokojená kapela neudělala.
Honza: Tyhle věci se dají podchytit už předem, přes e-mail, když se nám ta kapela ozve. Jeden přístup je takový, že kapela nemůže sehnat koncerty, tak ti napíše, že chce tři sta padesát euro za vystoupení. Ty to odmítneš a napíšeš, že můžeš dát třeba padesát euro, nebo to co se vybere plus že jim dáš jídlo a necháš je přespat. Ten člověk ti pak týden čtrnáct dní neodpoví, a pak ti napíše zpátky, jestli ještě pořád platí tvoje nabídka. Tak kde to jsme, když jsme se z tři sta padesáti dostali na padesát euro.
Honza2: A to těch padesát ještě občas nedostanou...
Jenda: No počkej, to zase děláme tak, že když už řekneme, že garantujeme peníze, tak je dáme, i kdyby tady nebyl nikdo. Pak už to je o té kapele, jestli si je vezme nebo ne, ale my ty peníze dáme na stůl. Měli jsme problémy, že z kraje jsme se v těch cizích kapelách tolik neorientovali a slibovali jsme sto euro, když přijedou, a tady pak bylo dvanáct lidí.
Honza2: Ono stačí kouknout do mapy. Ta kapela hrála v Ostravě, pak hraje v Praze, pak má hrát v Německu třeba v Berlíně nebo někde, tak jede kolem nás. Tak si logicky řekne, hele máme den volna, tak přejedeme z Prahy do Mostu, přespíme a tak, než aby museli spát někde třeba i za peníze v motelu. Takhle zahrají, dostanou najíst, vyspat a ještě alespoň nějakou korunu.
Jenda: Je fakt, že jsou chvíle, kdy už to kapelám kolikrát i rozmlouváme tady hrát.

Jaký chvíle prosím tě?
Jenda: No když nám někdo tu kapelu dohodí, my s nima začneme komunikovat a ty pak zjistíš, že oni jak tataři jezdí po republice tam a zpátky, tak si člověk vůbec řekne jestli se to vyplatí sem jet, když my nejsme schopní zajistit ani blbých třicet lidí. A nám ani nejde o peníze, ale je nám líto, že sem přijede kapela a má se jít postavit na pódium a pod ním stojí osm lidí a z toho polovina tady nějakým způsobem pracuje. To je skoro trapný... Zase na druhou stranu tady i když je osm lidí, tak se dá udělat taková atmosféra, že kapela potom sleze a jsou úplně vysmátý. Občas to vidíš. Já když si vzpomenu na Davovku, na kterou tady bylo asi dvaatřicet lidí, a to byl pátek, tak zpěvák tady stál a říkal si „to je špatný, tady nejsou lidi“ a viděl jsi na něm, že se mu tam ani nechce jít. A pak na to pódium vylezl, a těch třicet lidí udělalo takovou atmosféru, že on lezl z toho pódia a zářil jako sluníčko.
Honza2: Už se nám i povedlo, že jsme kapelám to turné upravili. Třeba měli jet z Rožnova k nám a od nás do Ostravy. Takhle lítat po republice s dodávkou, to jsou hned dva tisíce, tam a zase zpátky. Tak jsme jim řekli, ať jedou z Rožnova do Ostravy a pak k nám, když pak pokračují do Německa.
Honza: Občas to je opravdu problém manažerů a lidí, co se starají o tu kapelu, že to nedokáží rozvrhnout.
Jenda: No, ono kolikrát to je tak, že když to dělá někdo z Česka, tak si to namaluje tak, že když dostane pátek, tak si ten pátek udělá u sebe doma, a pak už mu to je jedno.
Honza: Tady byl třeba problém, že tady byla kapela z Maďarska, která hrála ve Vídni, pak jela sem a druhý den jela hrát do Slovinska... To je docela štreka.
Jenda: My už to dneska děláme tak, že řekneme: „Chcete zahrát, OK, přijeďte, ale nepočítejte s penězi.“ a pak už to je na kapele. My je tady uvidíme rádi. Já když si vzpomenu, co všechno tady hrálo – tak i když jsem toho moc neviděl, tak to zato stálo.
Honza2: Já se občas nedivím, že to té kapele není blbý, když se koukne do mapy. Vezmi si třeba nějakou americkou kapelu, pro ně jsou tyhle vzdálenosti nic. On si vezme mapu, vidí maličkou Českou republiku, tady Praha, támhle Ostrava, tady Most – to je pohoda, to zvládneme. Jenže to tam a zpátky jedeš celý den.
Jenda: Ale to už jde mimo nás.
Honza2: Ještě jedna věc, kterou jsme tady neprobrali, a to jsou webové stránky. O těch si myslím, že opravdu dělají hodně. Já být člověkem který bydlí v Brně, a kouknu na stránky Za vraty, tak si myslím, že se tady točí spousta lidí, když kouknu na ten program a vidím, jak je to aktualizované atd. Být člověk z malé kapely z Brna, který fakt rád hraje a chce se někde ukázat, tak zavolám do tohodle klubu a řeknu, chci tady hrát, klidně zadarmo. Když vidím, co tady hrálo za kapely, co tady bude hrát a jak to mají udělaný, tak si řeknu, že ten klub funguje a že tam si chci zahrát už jenom pro to jméno. My máme sto dvacet přístupů na stránky denně – asi třicet tisíc za celou tu dobu – tak si řeknu, tam se prostě jako malá kapela nějak zviditelním. Nebo že to musí být super klub a proč něco takového není u nás. No, a ono to tak ve skutečnosti není.
Jenda: Jedna z věcí je, že jsme hudební klub, to znamená kapely, koncerty, a nebýt hodně těch kapel, co tady hrály, tak bysme možná už dávno skončili. Protože spousta kapel sem jezdí za guláš a to tak, že prostě chtějí přijet za ten guláš. Není to tak, že prostě nevyjdou peníze nebo tak, ale prostě oni přijedou...
Honza2: Dvakrát se udělal koncert, který zrovna udělal ten webmaster, a už od začátku ty kapely přijely bez nároku nejen na honorář, ale i cesťák. Ty kapely tady vlastně hrály zadarmo, sami si dofinancovali to, že tady zahrají. Nám to pomohlo, na těch koncertech se vydělalo...
Jenda: Ale zase, když si vezmeš, že tady bylo deset kapel, který nechtěly nic, a my jsme za to chtěli padesát korun – dobře nebylo tam jediný jméno – ale přišlo na to padesát šest lidí. Na deset kapel za padesát.. Fakt sorry, ale to už je....
Honza2: To je i o těch lidech. Za padesát korun na deset kapel, tady by mělo být tři sta lidí. A nám by to hodně pomohlo třeba na celý měsíc, opravdu viditelně. Mohl bych ty peníze vzít a zaplatit celý jeden nájem. Spousta kapel nám takhle pomohla, že se sami složili, zaplatily naftu do auta a přijely sem.

Hele, já už se vás na nic ptát nebudu, už je to strašně dlouhý a já to pak budu muset přepisovat.. Navíc to bude dlouhý i v časopise. Jestli chcete něco dodat, pronést závěrečnou reklamu, prohlášení...
Borlík: Já bych si chtěl udělat závěrečnou reklamu, že ten časopis, o kterém jsem mluvil, se jmenuje Underground harmony , kdyby si ho náhodou chtěl někdo koupit.
Jenda: Koukněte se na naše stránky a přijďte.
Honza2: Je pravdou, že dřív jsem býval nezodpovědný o víkendech jsem se rád napil, tak teď se ze mě stává abstinent, protože tady mám tolik práce a tolik starostí, že i to jedno pivo mi přijde jako neřest....

Rozhovor pro KIDS AND HEROES

Ahoj, kdy jste se se Za Vraty (čajovnou) seznámili poprvé? Vím, že v době hraní Malomocnosti Prázdnoty (nejen) se sem sjíždělo docela dost lidí a i podle bývalých majitelů bylo nejvíc narváno na punkových akcích. Co byl podle Vás důvod zavření Čajovny Óm?
Ahoj. Vezmu to asi od konce tvé otázky. Proč skončila Čajovna, by asi nejlépe vysvětlili předchozí nájemci a provozovatelé. My se můžeme jen dohadovat a spekulovat. Velkou roli ale asi sehrálo úmrtí původní majitelky a to, že objekt bývalého statku se dostal do rukou potomkům zemřelé majitelky. Noví vlastníci se zajímali o svou nemovitost více a samozřejmě to znamenalo i změnu podmínek nájmu a také vyšší nájemné, které předchozí nájemci nebyli ochotni akceptovat. Nakolik to byl rozhodující prvek uzavření Čajovny a odchod jejích provozovatelů, však říci nedokážu.
Většina z lidí, kteří se na chodu klubu podílí, tedy zaměstnanci Hudebního klubu & galerie ZA VRATY, znali bývalou Čajovnu z jejího tehdejšího působení. Jezdili sem na koncerty několik let. Je pravda, že určitou dobu to bylo jedno z nejlepších koncertních míst na Mostecku. Sice šlo o opravdu malý prostor a při větší návštěvě se nedalo téměř ani hnout, ale koncerty tady většinou stály za to. Na druhou stranu je však také pravda, že zhruba poslední rok éry Čajovny už to ale nějak nebylo ono. Nějak se změnila atmosféra a člověka už to sem tolik netáhlo, tak jako dřív..

Kdy Vás napadlo, že byste statek koupili a zrekonstruovali?
Když jsme se někdy na jaře roku 2004 dozvěděli, že Čajovna skončila a areál statku je k pronajmutí, jen tak z hecu někdo řekl, že bychom mohli otevřít klub. V té době byla většina z původní party buď dlouhodobě bez zaměstnání a nebo měli tak blbou práci, že když Honza řekl, že by do toho doopravdy chtěl jít, tedy s tím, že rozjede podnikání a prostory si pronajme, byli jsme dost nadšení. Sice jsme tomu stále moc nevěřili, ale když někdy koncem července přišel s tím, že kontaktoval majitelku a předběžně se s ní dohodl o pronájmu statku, pak už šlo všechno hrozně rychle... 2.srpna 2004 jsme začali pracovat na tom, o čem jsme si nechávali do té doby jen zdát...
Je sice pravda, že počáteční nadšení začalo mizet úměrně tomu, jak se vynořovaly různé problémy, které jsme často očekávali, ale nebyly jsme připraveni na to, jak velkého rozsahu ty problémy byly a také jejich počtem. Ať už šlo o to, že na první pohled nevypadal stav místností tak vážně, jak se později ukázalo, tak třeba to, že na počet lidí, který se snažil klub rozjet to byla velká zátěž, z čehož plynulo i zvyšující se napětí mezi námi, ponorková nemoc a někdy i to, že jsme počítali s větším zapojením dobrovolníků...
Každopádně už 27.srpna 2004 proběhl první koncert. S minimální propagací a za bojových podmínek, vlastně na staveništi, ale i tak dorazilo nečekaných asi 50 lidí... Jako začátek to byla slibná akce.

Vtelno sice není daleko od Mostu (5 km?) nicméně to také není nejblíže. Je tato vzdálenost jen na škodu anebo to má i svou světlou stránku? Nebylo lepší zařídit klub přímo v Mostě?
Tohle je věc, kterou lze jen těžce zodpovědět. Na jednu stranu je Vtelno opravdu "vystrkov", na druhou stranu sem jezdí, i když mizerně, MHD a na nejbližší sídliště je to 10 minut rychlejší chůzí, pokud to tedy člověk vezme přes rekreační areál Benedikt...
Když přemýšlím, jestli by nebyl klub lepší přímo v Mostě, myslím si, že ne. Je to tak, že tady se sice objevují problémy se sousedy kvůli hluku a podobně, ale přeci jen je Vtelno spíš vesnice, než část bývalého okresního města a mám pocit, že někde v centru by ty problémy byly mnohem větší... Samozřejmě to může být i jinak, ale to nezjistíme, protože jsme přeci jen v tom Vtelně :)
Hodně rozhodovalo také to, že objekt bývalé Čajovny byl k pronajmutí a měli jsme pocit, že by to mohlo fungovat. Navíc jsme si mysleli, že se do areálu všichni nastěhujeme... Z čehož ale v podstatě sešlo, protože bydlení bez zdravotních rizik se dalo realizovat nakonec jen v několika málo místnostech. Takže to dopadlo jinak a dnes tu, spíš než bydlí, několik lidí přežívá. Část statku jsme také vrátili majitelce jako nevyužitelnou...

Poslední dobou je o klubu dost slyšet, bohužel ale spíš kvůli neustálému napadání ze strany neonacistů. Jak toto řešíte a jak tento problém zasahuje do chodu celého klubu?
Napadání klubu a jeho návštěvníků je další věc, na jejíž zodpovězení se jen těžce hledají slova. Rozhodně jde o problém, ale někdy mám pocit, že ještě větší problém je v tom, že se o tom lidi stále dokola baví a ve finále je tím největším problémem "sebevyhaldování".
Samozřejmě ale musím přiznat, že první napadení, které se odehrálo při slavnostním otevření klubu, kdy asi desetičlenná skupinka vnikla do areálu, zranila dva lidi a při ústupu rozbila skla u několika aut, nám moc nepomohlo. I když jsme fungovali oficiálně a na všechno jsme měli potřebná povolení, přeci jen nám zbývalo ještě několik "drobností", na které jsme měli teoreticky čas měsíce, ale díky tomuto "zviditelnění" po nás začali dost nekompromisně jít úřady a ve vratech se míjela komise za komisí a kontrola za kontrolou. Vše jsme sice ustáli, protože naše podnikání bylo zcela legální a samotní úředníci několikrát s úžasem zjistili, že víc věcí mají v nepořádku oni a ne my...
Také se podstatně snížila návštěvnost akcí a patrně šlo o obavy návštěvníků z dalšího napadení.
Pro nás to také znamenalo finanční ztráty a samozřejmě další výdaje za kamerový systém a podobně...

Na Vašich webových stránkách je v prohlášení mimo jiné, že klub je pod dohledem Policie ČR. Opravdu spoléháte na PČR jako na „ochránce“ před neonacisty?
Je důležité si uvědomit, že Hudební klub & galerie ZA VRATY je oficiální podnikání a z toho vyplývá, že ať si o Policii můžeme myslet co chceme, nezbývá nám, než s nimi komunikovat a pokud hrozí nějaké nebezpečí lidem, kteří do klubu míří, nebo z něj odchází, prostě PČR zavoláme. Ne vždy se dá všechno vyřešit vlastními silami a my máme starosti z chodem klubu a abychom organizovali nějaké revoluční gardy, na to nám nezbývá čas, energie a stavět to z lidí, kteří sem chodí nejčastěji, asi by se případný protivník podělal, ale spíš smíchy...
Ať chci nebo ne, musím konstatovat, že většina policistů, s kterými jsme měli co dočinění, v souvislosti s děním kolem klubu, se k nám chovala velmi korektně a někdy jsem měl pocit, že někteří k nám chovali i vyloženě sympatie.
Určitým faktorem je také to, že klub je v těsné blízkosti několika obytných domků a s jejich majiteli musíme vycházet co nejlépe a je samozřejmé, že v případě ohrožení klubu, je ohrožen majetek a zdraví také těchto sousedů a i proto je v našem zájmu, aby jsme případným problémům předcházeli. A pokud tomu může napomoci přítomnost hlídky PČR, ať jejich auto u klubu stojí.

Nedávno došlo k vniknutí ACAB do klubu a následné perlustraci zúčastněných. Mimo jiné mělo vše dojít tak daleko, že ACAB násilím mazali lidem fotky z digitálních fotoaparátů. Znáte důvod zásahu a troufnete si odhadnout, komu tak moc ležíte v žaludku, že na Vás poslal výjezdovku?
Pokud se nepletu, jde o událost, která se odehrála 15. dubna 2005 a úplně upřímně si myslím, že je to další z věcí, které jsou trochu zveličené. Oficiálně šlo totiž o (poměrně pravidelnou) namátkovou kontrolu podávání alkoholu mladistvým. Myslím, že fakticky o tom, že bude tato kontrola provedena i Za vraty, rozhodlo hned několik věcí. V první řadě to bylo dáno tím, že taková kontrola v našem klubu do té doby neproběhla. Navíc je víc než evidentní, že klub je navštěvován hlavně mladými lidmi a dost často mají do dovršení osmnáctin ještě pár let... Navíc v tu samou dobu byla pohřešována jistá slečna z Prahy a její matka udala jako jedno z možných míst jejího pobytu také náš klub. Když by ses zeptal kohokoliv, kdo tu ten večer byl, zjistil bys, že jsme dost nekompromisně požadovali na baru občanky, protože jsme to tušili, že proběhne kontrola a navíc jsme samotný zásah náhodou odhalili ještě několik minut před tím, než začal :)
Průběh zásahu byl poměrně mírný a za ty dva excesy, o kterých vím, si částečně mohli sami ti návštěvníci, když víceméně policisty provokovali... Tím však neobhajuji policisty bezvýhradně. Jejich nepřiměřené reakce totiž způsobil podle mého mínění hlavně fakt, že v klubu bylo něco kolem 70 lidí a dost z nich pod osmnáct let, ale jediný, který nadýchal byl kluk, kterému pivko koupila starší ségra a když přijel jeho otec, ukončil kázání velitele zásahu (nejnepříjemnější přítomný policajt) slovy: "..tak sis to zkusil a jedem domu." Pana velitele to prý málem položilo...
Samozřejmě jde také o to, že ne všichni sousedi nás tolerují. Najdou se i tací, kteří by dali první poslední za to, aby klub skončil. Víme, že se občas na různých úřadech objevují různé stížnosti a mezi nimi i udání, že naléváme mladistvým alkohol. Takže jednou za čas přijedou situaci obhlédnout strážníci Městské policie, ale zatím nikoho nechytili.

Zpět ke klubu. Kolik Vás je, co z rekonstrukce máte již úspěšně za sebou a co Vás ještě čeká?
„Statek“ Za Vraty není jen klub. Co plánujete se zbylým prostorem?
Kde začít..? Jak jsem se zmiňoval výše, Hudební klub & galerie ZA VRATY je regulérní podnikání. Takže krom Honzy, který má na vše živnostenský list, jsou v klubu zaměstnáni další dva lidé. Zbytek je o dobrovolnících, ale pokud budeme mluvit o kolektivu, nebo třeba Zavraty crew,tak potom je to náš webmaster, další člověk se stará o komunikaci se zahraničím, několik dobrovolnic pomáhá za barem atd.
Dost lidí přijde pomoct nárazově a jsou tací, kteří přijdou s nadšením s něčím pomoct, ale za pár dní je to přejde a třeba už nikdy nepřijdou. Několik dalších lidí v našem klubu pořádá s větší či menší pravidelností své koncerty atd. Je těžké říci, kolik nás vlastně je, ale to nejpodstatnější je asi to, že veškerou zodpovědnost a rizika má na sobě Honza.
Co se týká rekonstrukce, tak když pominu znovu nahození opadané omítky v podstatě po celém obvodu všech místností v přízemí a následné vymalování, tak asi nejnáročnější byla rekonstrukce hospody, postavení cihlového baru a samozřejmě bar na sále a sál samotný... Na sále se stále ještě pracuje. Stále se totiž snažíme o co nejkvalitnější odhlučnění. Problémem jsou však finance, nedostatek času a taky nedostatek spolehlivých a vytrvalých dobrovolných brigádníků :( Upravit by taky potřeboval dvůr, ale to je proti tomu, že nás čeká ještě rozvedení topení, celkem prkotina...
Hodně jsou opravy a úpravy závislé na finanční situaci. Mít dostatek peněz, daly by se tu udělat jistě zajímavé věci. Pokud se nám podaří udržet a nebo ještě lépe, mnohem víc dařit, určitě se pokusíme některé z původních plánů a nápadů, či snů, zrealizovat a udělat tak klub ještě zajímavějším a atraktivnějším.
Již jsem zmiňoval, že některé části objektu jsou nevyužité, ale stále přemýšlíme o jejich využití. Zatím nejreálněji vypadá otevření Nové čajovny, na které už se pracuje a člověk, který ji chce rozjet, je ve fázi byrokratického kolotoče a snaží se zajistit veškerá nutná povolení a dokumenty, aby mohl legálně čajovnu otevřít. Bylo by to další nové (minimálně jedno) pracovní místo, které by tento objekt pomohl vytvořit. V regionu s nejvyšší nezaměstnaností je to, myslím, hodně pozitivní...

Dáváte kromě punk/HC scéně možnost i ostatním k prezentaci? Teď myslím třeba house party ale i výstavy, přednášky apod.?
Přesto, že jsme klub otvírali s tím, že chceme dát prostor všemožným hudebním stylům a žánrům, přeci jen převládá punk/HC. Jednak je to dáno tím, že všichni tuhle muziku posloucháme už nějaký ten rok a samozřejmě i známe dost lidí právě z tohoto ranku. Takže je pro nás asi nejjednodušší pozvat právě punk/HC kapely, které mají samy největší zájem si tu zahrát. Je to o kontaktech a o penězích. Samozřejmě se snažíme prostor poskytovat i jiným žánrům, takže se v programu sem tam objeví tekkno, celkem úspěch mají HIP HOP parties, proběhly tu nějaké přednášky a výstavy, divadelní představení... Rádi bychom, aby byl klub opravdu multikulturní záležitostí a centrem kultury vůbec. Nevyhýbáme se úplně ani "komerčnějším" záležitostem, ale zatím jsme na takových akcích spíš prodělali, než že by byly komerčně úspěšné..
Je to také třeba o tom, že lidi buď nemají peníze a nebo je prostě za živou muziku dávat nechtějí. Nechceme, aby se tady z toho stala jen hospoda a protože máme živou hudbu rádi, začali jsme organizovat koncerty bez vstupného. Domluvíme se s kapelami na holých cestovních nákladech a ty pak platíme z tržby na baru. Jeden člověk tu začal pořádat akce pod názvem Minifest Za vraty, kde hrají kapely úplně zadarmo a celé vybrané vstupné z prvního takového počinu putovalo na prodělky z doby, kdy na koncert přišlo třeba jen 10 lidí a takových akcí už se tu pár (ne)povedlo...

Co připravujete do budoucnosti a na co se mohou návštěvníci Za Vraty těšit?
Plánů a vůbec věcí, které bychom chtěli v budoucnu zrealizovat a změnit, máme fůru. Jenže jak to bývá, vše je něčím limitováno a u nás jsou tím největším problémem finance. Samozřejmě se budeme snažit pracovat průběžně na všem, co je potřeba a na co budeme mít momentálně peníze a síly. Hodně se to také bude odvíjet od návštěvnosti akcí a samozřejmě i zájem lidí o náš klub, a to jak místních, tak těch, co se kvůli vzdálenosti mohou do klubu přijet podívat třeba jen jednou do roka...