Rozhovor pro MOVE YOUR ASS

Rozhovor o Klubu za vraty, který vyšel ve dvanáctém čísle tištěného freezine MOVE YOUR ASS v únoru roku 2006

Za devatero řekami a devatero horami, asi hodinu jízdy od Prahy směrem na sever, se na samém okraji špinavého, šedivého a smogem dusícího se města Most nachází malý klub Za vraty. Mnozí o něm mluví jako o jediném (anebo alespoň o jednom z mála) punkovém klubu v celém Česku. A protože punk neznamená jenom kapely a fanziny, vzal jsem sebou do klubu Za vraty diktafon a se čtveřicí jeho provozovatelů se posadil v areálu klubu nedávno otevřené příjemné čajovně Ametyst. Jejich jména a tváře nejsou v punk/hardcore komunitě neznámá; po dlouhé roky rozvíjeli řadu hudebních i nehudebních aktivit pod hlavičkou Aktivity Cabaret Voltaire (ACV), na kterou taky přijde řeč.

Takže, kluci, představovačka na začátek....
Jenda: Jenda. Já jsem tady produkční...
Honza: Já jsem Honza a pro klub Za vraty vyřizuji komunikaci se zahraničními kapelami.
Honza2: Aby se to nepletlo tak já jsem taky Honza...(smích) A co já jsem? Já jsem ten, kdo si to vzal všechno na hrb a kdo z toho má psychický trauma.

Zkuste na začátek popsat Za vraty lidem, co tady nikdy nebyli nebo o Za vraty ani neslyšeli...
Jenda: Moc hezký barák s malou hospodou, velkým sálem a malou návštěvností.
Honza: A s velkou pohodou...
Jenda: No jasně... Máme se tu všichni rádi.

Tak dobrá... Díky. (smích)
Honza2: On když někdo slyší, že to je v Mostě, tak si myslí, že to bude v nějaké bolševické jednopatrové zástavbě typu sámošky. My tedy lidem říkáme, je to v Mostě, ale budeš se divit, je to na barokním statku, obklopený domy co jsou samá klenba...nevyužitelná...plný přiblblých malých místnůstek...studených... Má to něco do sebe.

Když se vrátíme k začátkům klubu – ten je nějakým způsobem propojený s Aktivitou Cabaret Voltaire?
Jenda: Ne ne, není. To je shoda náhod že jsme se znali a Honza2 že do toho šel a Kabaret to pohřbilo... Je pravda, že když jsme začínali, tak akorát Honza2 v Kabaretu nikdy nebyl, i když nám pomáhal a tak. Ale lidi z Kabaretu do toho šli, vlastně komplet Kabaret.

Kdy jste s tím tady začali?
Jenda: 2. srpna 2004 jsme začali pracovat a myslím 27. srpna byl první koncert, ještě na staveništi. Haldy písku...
Honza2: Až do 9. října se hrálo jenom nahoře na sále a fungoval akorát bar. Od srpna do října se to dělalo tady dole, nahazovalo, stavěl se bar a podobně. Rozjelo se to 9. října akcí, na které tady byla až do dneška největší návštěvnost.
Jenda: Shodou okolností tím ještě dojížděly koncerty Kabaretu, takže úplně první oficiální koncert co jsme tady dělali byl 9. října.

Vzpomenete si ještě s čím jste do toho šli? S jakou myšlenkou, proč, co jste od toho čekali?
Jenda: Byli jsme hlavně strašně nadšený a naivní.
Honza2: Relativně nedávno předtím skončilo jediné podobné místo, co bylo v Litvínově ve Světě, kam se stahovala celá tahle alternativní mládež, a dělali jsme tam koncerty. Tak jsme začali dělat koncerty v Žatci, protože jsme neměli jiný prostor. Lidi tehdy ještě docela dost chodili a pořád jsme si říkali: „Tady sakra nic není,“ takže jsme si mysleli, že když to tady otevřeme, tak se všichni ty lidi stáhnou sem.
Jenda: A zkraje to tak i vypadalo. Co víkend byl koncert a návštěva tak sto lidí...

Dá se říci, že všichni máte zázemí v punkrock/hardcore scéně?
Jenda: Určitě.. To je i jedna z věcí, která nás zpočátku omezovala, protože jsme neměli kontakty na nic jiného a vyznali jsme se jenom v tomhle. A hlavně pro nás bylo nejjednodušší zavolat lidem, které v podstatě známe. Všichni jsme se v tom motali šest, sedm, osm let, takže jsme znali málem každou druhou hrající kapelu.
Honza2: Bylo to o tom, že když se koncert povedl, tak to bylo super, zaplatilo se, zachlastalo se, když se nepovedl, tak ses tady s těma lidma domluvil, protože to byli tvoji kámoši.
Jenda: No samozřejmě. Navíc, jediný punkáči jsou ochotní jezdit za cesťák.
Honza2: My jsme tím nic neriskovali. Věděli jsme, že když uděláme třeba nějakou bluesovou kapelu, třeba Lady Eye, který si řeknou šest sedm tisíc, tak tam jsme tu jistotu neměli.
Jenda: A hlavně jsme se v těch kapelách neorientovali.

A dneska to je tedy jak?
Jenda: Jednou za čas zkusíme všechno. Před čtrnácti dny jsme tady měli grunge, na který přišlo deset platících, co byli příbuzný jedné houslistky z jedné té kapely.
Honza2: A dospěli jsme vlastně k tomu, jak to bylo na začátku, protože na tyhle styly muziky jako je bigbít nebo grunge sem, do tohodle baráku, nikdo nepřijde. Spíš se asi budeme držet punkáčů a hardcoristů.
Jenda: Základ je to, že my koncerty nevyhledáváme. Nám volají kapely a my jim řekneme: „My vás uděláme, ale nečekejte peníze“ - a je to jejich rozhodnutí.

A bylo to tak i ze začátku?
Jenda: Určitě ne. Právě že ty první koncerty to vypadalo tak, že nikdy nebudeme mít problém. My jsme tady do toho pracovali, přijely sem dvě kapely, které jsme vlastně vůbec neznali, a přišlo na ně sto dvacet lidí. To vypadalo úžasně. I na začátku byly průšvihy, hlavně v týdnu, když jsme tady měli první koncert v týdnu, tak přišlo šest platících.

Když se ještě vrátím k začátku, tak vy jste vlastně všichni z Litvínova, zatímco klub je v Mostě. K tomu došlo jak?
Jenda: Byl volný prostor... Tamhleten pán (Honza2) je blázen a když tady končili ti, co tady byli před námi - tady vlastně deset let byla čajovna, i muzika, a my sami jsme sem jezdili...
Honza2: ...já jsem tady zkoušel s kapelou...
Jenda: ...protože se změnil majitel a dal jim vyšší nájem, než oni tady těch deset let platili, tak to prostě vzdali a šli pryč. No a ten to slyšel, tak přišel za námi a...
Honza2: ...já jsem to viděl i v průběhu, jak to tady fungovalo, a zdálo se mi, že oni to dělali špatně a že my to dokážeme lépe. A rozhodně, dřív tady bylo pořád zavřeno... Ono, když za celý statek platili pět tisíc nájem a z toho jim tři a půl tisíce dával nájemník, co tady dole bydlel, tak si to mohli dovolit, i kdyby byli na pracáku. My jsme to rozjeli s tím, že se začalo dělat i v týdnu – a ze začátku sem lidi přes týden do hospody chodili – takže tady pořád byli lidi. Tudíž jsme si mysleli, že to bude o něčem jiným a budeme si moci dovolit platit ten vyšší nájem.
Jenda: A možná jeden faktor byl i to, že kromě Honzy2 jsme všichni byli nezaměstnaný, a Honza2 musel do práce dojíždět do Kladna. Tak jsme si mysleli, že budeme dělat to, co nás baví, ještě se zaměstnáme navzájem (smích), což já jsem potřeboval, protože jsem byl na pracáku šest let...
Honza2: Já jsem jel čtyř směnný provoz ve fabrice, byl jsem tam půl roku, a během tří měsíců jsem věděl, že tohle dělat nechci... Nejradši bych dělal to, co mě baví a byl sám svým pánem... A chvilku to tak i vypadalo...

No a jak to tedy vypadá teď, když o té minulosti mluvíte všichni tři tak nostalgicky... (všichni sedí a mlčí) No tak povídejte, ne?
Jenda: Na všechno potřebuješ peníze, když nechodí lidi tak nemůžeš dělat to co chceš dělat.. My už nemáme kde brát. Proto třeba my, co jsme tady byli zaměstnaný, už zase nejsme... Protože nás prostě co se týče peněz neutáhl... Pořád něco chybí, topení už děláme rok. A půl, skoro... a lidi? Lidi tady jsou různý... Někdy si říkám, že je škoda, že to není někde jinde, protože sem jezdí lidi odněkud – stačí se podívat k nám na guestbook, Děčíňáci píší „škoda že to není u nás,“ Ústečáci to samé, skoro tady bydlí a jsou na to hrdí, že jsou tady každých čtrnáct dní, no a lidi z Mostu jdou radši někam jenom zakalit, než aby přišli třeba na koncert. Odpověď na otázku proč to není tak, jak jsme si představovali, hledáme pořád. Hodně věcí jsme asi mohli udělat jinak, a dneska by to asi i vypadalo jinak, ale hodně věcí my ani neovlivníme a nikdy jsme ovlivnit nemohli. My jsme něco chtěli, s něčím jsme přišli, něco jsme udělali, a jestli to lidi nepochopili nebo nechtěli pochopit...
Honza2: Občas si lidi až hledají důvod, proč by sem nemuseli. Úplně obrácená logika.

Proč si myslíte, že to tak je?
Jenda: Těžko říct, to je prostě Most.

No počkej, něco si myslíte...
Jenda: No dobře, dobře.. Je to o tom, že dneska jsou lidi asi líný a zmlsaný... Když si vezmeš tady okolí, třeba Teplice - tam těch koncertů je taky spousta, protože to má neuvěřitelnou punk hardcore minulost; tak každý člověk, co je pět let v punku, tak je to pojem. To jsou dneska už idoly. Konkurence, co se týče koncertů, je veliká a my když jsme zjistili, že nemůžeme dělat jinou muziku než punk a hc, tak si navzájem dost lezeme do zelí. S Ústím, tak se to s Martíčkem, který s námi a my s ním děláme dost věcí, tak tam se to snažíme řešit, aby jsme se netrefili do jednoho víkendu nebo tak... My jsme jediný barák široko daleko, který má aktualizované webové stránky, každý se může podívat a ví se o nás. Programy tam visí dlouho dopředu – třeba dnešní koncert (listopad, pozn.) tam visí někdy od dubna – a stejně kluci, který sem chodí, udělali ve stejný termín koncert v Litvínově. A to už je špatně. My si myslíme, že ne že by nás lidi měli nějako řešit, ale stačí se podívat. A jsou to kapely odsud z okolí – kdyby jel třeba někdo turné, tak to pochopím. Proč to neposunout třeba na jindy, nebo kdyby řekli včas, třeba před třemi měsíci, tak my by jsme to třeba zrušili. Jenomže když se to dozvíš čtrnáct dní před akcí, tak to je pozdě. My jsme narvali peníze do propagace, kapely se na to těší, chtějí tady hrát... A nám nezbude nic jiného než to zkousnout a čekat, kolik tady bude lidí.
Honza2: A do toho takové věci, jako že třeba ten aparát, co tady je, tak si na dnešek odvezli, tak my musíme sehnat jiný zvuk, což je dalších tisíc korun navíc co zaplatíš, ať lidi přijdou nebo nepřijdou.

Ještě jednou se vrátím k vašim začátkům. co to znamená po byrokraticko-formální stránce, otevřít klub?
Jenda: No, on málem zešedivěl...
Honza2: No, hodně. Začal jsem kvůli tomu lítat někdy 1. června 2004 a všechny papíry jsem k tomu měl na konci února 2005: kolaudace, hygienická zpráva a veškerý povolení.
Jenda: Já do toho vlezu, oni by ty papíry možná byly i dřív, ale ty co to měli před námi to neměli úplně v pořádku...
Honza2: Ty co to tady měli, tak podporovali ODS...
Honza: ...Unii svobody....
Honza2: ...a občas se tady dělali stranický rauty a nikdo se o to pak moc nezajímal.

Zkus nám trošku v kostce říct, co za papíry k tomu potřebuješ, s jakými institucemi to bylo nejtěžší a tak...
Honza2: Největší... Skončil jsem v práci, pak jsem byl asi tři dny na pracáku, než jsem se přehlásil – to mi na sociálce chtěli dorovnat, dali mi štos papírů a když jsem se zeptal, kolik mi tedy dorovnají, tak mi řekli že šest set korun... Tak jsem jim řekl, ať si těch šest stovek nechají. Já už jsem měl v hlavě podnikání, tak jsem si nejdřív musel zaplatil živnosťáky – ty mi přišly docela rychle, do 14ti dnů. Já jsem jenom nahlásil živnost a tím jsem začal podnikat. Na to musíš mít od sociálky, od živnosťáku, finančáku a zdravotní pojišťovny potvrzení, že nikde nic nedlužíš. Tenhle blbý kus papíru – potvrzení od bezdlužnosti – ti ani nevystaví na počkání. Mají na to měsíc a některý si na to ten měsíc dají – v době, kdy je všechno propojený počítači. A ty na tom měsíc stojíš, protože ti bez toho nedají živnosťáky, i když už nahlášení máš připravený – ale nevystaví ti je, dokud tohle nedoložíš. Tohle všechno si vyřizuješ v místě trvalého pobytu, který já mám někde v háji, tak jsem kvůli tomu musel až tam, a jedna blbá úřednice si na to dala měsíc, pak byla nemocná, pak to někde založila, takže jsem na to čekal tři měsíce. To už jsem si doma večer brečel do polštáře. Pak sepíšeš nájemní smlouvu – to jde rychle, jeden den se domluvíš na bodech, druhý den u právníka sepíšeš nájemní smlouvu a tím to je hotový.
Jenda: No a největší legrace byla, když jsi chtěl zaměstnat nás, ne? To jsi dělal natřikrát...
Honza2: K tomu se dostanu... Máš nájemní smlouvu, přijdeš sem, dáš to nějak do kupy. Čeká tě hygienická zpráva, to jsem sehnal člověka, který tam pracuje a který mi poradil, co všechno musím dát dohromady, pak přijdou a udělají zprávu, kde ti dají ultimátu, co všechno a do kdy musíš ještě dodělat. Tím to na chvilku papírově odeznělo... To jsme na konci srpna. Byl měsíc klid a v říjnu na nás vlítli s kontrolou z živnosťáku. Přišli sem dva úředníci, sedli si, já jsem jim předložil veškerou dokumentaci – to už byl jeden šanon – a oni že kolaudační zprávu. A byl problém, protože to bylo zkolaudovaný na výstavní síň. Jenomže problém byl na jejich straně a já měl čas na to to zařídit. To zase přišla ženská ze stavebního úřadu, podívala se, napsala zprávu... No a mezitím jsem já je začal zaměstnávat. To začalo v říjnu, protože se tady motalo dost lidí a věděli jsme, že by tady asi někdo měl pracovat a tušili jsme, že existují nějaké dotace od pracáku. No a zase, přijdeš na pracák, že chceš zaměstnat dva lidi, řekneš jména, a oni ti dají štos papírů, co všechno musíš mít. Zase musíš doložit bezdlužnost a protože to potvrzení platí jenom měsíc, tak to celý běháš znovu. Ty samý úředníci ještě jednou, zase ta jedna paní... Na pracáku to předložíš, oni to dávají nějaké komisi, která si taky dává na čas, no a asi za dva měsíce konečně začali být zaměstnaný. Jinde by to asi bylo jednodušší, protože když ti někdo pronajímá objekt na pohostinství, tak by ze své strany měl mít papíry v pořádku, včetně kolaudační a hygienické zprávy. Takže co se týče tohodle objektu, tak to bylo opravdu hodně práce.
Po třech měsících si začali sousedi stěžovat na hluk. Z jedněma jsem se domluvil, že se bude hrát jenom do půlnoci, ale s druhýma jsem se nedomluvil. Tak jsme museli zaplatit hlukovou zkoušku. Kdybych šel na OHES, což je oficiální státní organizace, tak tam za jednu hlukovou zkoušku zaplatíš dvacet tisíc. Tady chtěli na dvou bodech, to jsi na čtyřiceti tisících, ale sehnal jsem si soukromou firmu, která mi to udělala za tři tisíce obě. Když to bude dělat OHES, tak to je na dva tři měsíce... V téhle oblasti se s jakýmkoliv soukromníkem domluvíš lépe než z jakoukoliv státní správou, kde na to každý má měsíc, dva času. Leží mu to na stole a nic se neděje; když přijdeš k soukromníkovi, tak druhý den přijede a třetí den máš vystavenou zprávu.
Jenda: Jestli si tohle někdo přečte, tak už u nás v životě nikdo žádný klub neotevře.
Honza2: Je toho vážně hodně a řeknu ti, že jsem měl dva tři týdny, kdy jsem po večerech normálně brečel, kdy jsem nevěděl jak dál. Zvláště, když máš něco rozjetý, a oni ti dají najevo, že kdyby chtěli, tak ti sem vrazí s kontrolou a zavřou ti to. V tu chvíli jsem já do toho už vrazil dvěstěpadesát tisíc, které jsem měl půjčené od banky a ručil jsem tátovým barákem. Ty prachy z toho už nedostaneš, protože za to se to tady nahodilo, postavil se bar, koupily se pulty, dřezy a takovýhle věci a to už neprodáš. Když koupíš auto, tak ho prodáš, ale prodávej dřezy, odpady...

Přemýšleli jste někdy o tom – podle toho, co říkáte, tak asi spíš na začátku – že to bude i něco víc než klub?
Jenda: No určitě, proto máme v názvu třeba galerie... Výstavy tady byly asi dvě. Teď ale máme Borlíka...Ten nám tu galerii supluje...
Honza2: ...ono to je ale těžký, když vidíš, že ani na to lidi nepřijdou, nemají o to zájem, zvlášť tady v Mostě.
Jenda: No to zase kecáš možná, když si vzpomeneš na tu Majklovu výstavu, ty vole, ta byla najebaná...
Honza2: ..no jo, ten večer... Ale ta výstava má být o tom, že na ni lidi přijdou i přes týden. A nic... Na ten jeden večer ty lidi opravdu přišli, podívat se a tak, ale přes týden už ne. Tak dva, tři...
Jenda: Zase je to ohraničený penězi. Ona by se dala dělat spousta věcí, ale když nemáš peníze, nemůžeš dělat věci, ze kterých vůbec nic není. Z té výstavy ty nebudeš mít vůbec nic, protože když se někdo přijde podívat na výstavu, tak to nejspíš bude asi odpoledne, a pochybuji o tom, že tady pak bude sedět a dá si deset piv.
Honza2: Když jsme byli v Litvínově, tak jsme přes celé město chodili do hospody, kterou jsme měli rádi. A počítali jsme s tím, že když tady otevřeme klub, tak sem lidi budou chodit i přes týden – dobře, já vím, že to je přes celé město - ale ten barák mám nějak rád, chodím tam na víkendy, je to i klub a můj druhý domov, tak si holt dám tu práci a tu čtvrt hodinu obětuji, dopravím se sem a i přes týden sem dorazím sednout si na pivo mezi své známé. Ale to se holt neděje a přes týden to je tady prázdné. Máš tady nájem 20 tisíc, platíš vodu a elektriku 5 tisíc a živí tě pátek a sobota – to máš osm dní v měsíci, a to ještě včera tady bylo deset lidí, a to byl pátek, a dneska kdoví jestli tady někdo bude. A když zjistíš, že už tě v tom měsíci neživí ani těch osm dní, tak to už je fakt špatný.

A jak to vidíte do budoucna?
Jenda: (smích) No, my jsme sem přišli a rozhodli jsme se tady umřít... Dokud on (ukazuje na Honzu2) to ustojí, tak tady budeme.
Honza2: Snažíme se tady pronajmout, co se dá. Nahoře bydlí nájemník, donutil jsem Borlíka otevřít tady čajovnu a začít podnikat... Dohromady se snad na ten nájem nějak složíme. S tím, že se sem asi nastěhuji i já s přítelkyní, radši než abysme bydleli někde v paneláku v centru, tak ten svůj díl vložíme do baráku a budeme prostě bydlet tady. Nevím, jestli o tom mám mluvit, ale já už se snažím otevřít další klub v Teplicích... Ten by měl být tím, co mě bude živit, co bych chtěl dělat, a tady časem budeme bydlet, budeme tady mít tu hospodu a občas koncerty tak pro nás... Budeme to tady mít spíš tak pro sebe. Už jsem se vzdal té myšlenky, že nás to uživí. Asi to tady bude tak trochu, jako to měli ty před námi, i když ty měli trochu jiné podmínky. Ty manželé co to měli tady chlastali každý večer s pěti kamarády a nikdo jiný sem nechodil. Prostě měli hospodu sami pro sebe a k tomu to asi u nás spěje.
Jenda: Budeme mít hospodu v obýváku...

Borlíku, ty když jsi tady otevřel nově čajovnu, v situaci, v jaké to tady teď je, co tě k tomu vedlo?
Borlík: V první řadě mě k tomu tak trošku dokopal Honza2. Tam šlo ale spíš o to, že pokud se to rozjede tak, jak bych si představoval, tak se mi splní můj sen. Sen o tom, že nebudu muset – tak jak říkal Honza2 – makat někde ve fabrice, otročit tam v děsných podmínkách za nuzný prachy, ale budu makat sám na sebe, za druhý budu dělat doma, v místě, kde bydlím...
Jenda: ...doslova...
Borlík: ...no, doslova, a za třetí budu dělat něco co mě vážně baví a naplňuje. Nebudu stát někde u pásu a dělat tam nějakou součástku, pořád dokola, to by mě nenaplňovalo a nebavilo. Tohle, i když mi to třeba zabere hodně času a energie, tak mě to prostě baví. A to, že to rozjíždím zrovna v době, kdy ten klub nefachá a má existenční problémy... Nevím, já jsme docela optimista a vím, že to bude v pohodě...
Ta čajovna pro mě znamená hodně. Není to jenom o pití čaje a já od toho neočekávám, že mi to bude vydělávat majlant. I kdybych měl jenom o pár stovek víc než na podpoře, tak to pro mě bude mít smysl. Já tady chci dělat a mám pocit že už i začínám dělat věci, kterým jsem se normálně věnoval ve volném čase, a teď je dělám v rámci své práce.
Honza2: Odpadne ti to, že čekáš, že ti zítra přijde dopis od pracáku a pošle tě někam na kurs nebo něco... Tohle zmizí.

Borlíku, a nenechal ses odradit lítáním po úřadech a dalšími nástrahami? Nebo ti o tom před tím neříkal?
Borlík: No ty vole, ty úřady, ty vole... Já jsem počítal s tím, že to nebude jednoduchý, ale nepočítal jsem, že to bude až zase tak hustý... I když Honza2 toho měl na vylítávání víc.
Honza2: Ale hlavně už jsem měl zkušenosti a mohl jsem Borlíkovi poradit, kam má jít.
Borlík: To je další věc, že jsem do toho šel s tím, že jsem ze strany Honzy2 cítil podporu, hodně mi pomáhal a pomáhá a sám bych na to asi neměl.

No a jak ti to jde?
Borlík: No, zatím to nejde tak, jak bych si představoval, ale... Jsem optimista a myslím, že to bude v pohodě. Hlavně ještě nemám pořádně udělanou propagaci, teprve tisknu plakáty a dávám dohromady stránky. Pokud ten klub bude držený při životě a bude do něj chodit dost lidí, tak to zároveň utáhne i tu čajovnu. Je to na sobě závislé.

Já bych se vrátil ještě k Aktivitě Cabaret Voltaire, kterou – alespoň podle mě, při pohledu zvenčí – aktivita okolo klubu Za vraty v podstatě pohřbila. Jak se na to díváte? Přeci jenom jste dělali nějaké aktivity, tak se ptám, stálo to za to?
Jenda: Z mého osobního pohledu mi nepřijde, že bych dělal něco jiného než před tím. Šli jsme sem s tím, že budeme v praxi realizovat to, o čem jsme jenom psali. To, že jsme dělali koncerty a vydávali muziku je jedna věc, a že jsme řešili nějakou politiku je taky jiná věc, ale my jsme si mysleli, že to bude tak, že tady vytvoříme prostor pro to, že to nebudeme dělat už jenom my a dáme šanci všem. Takhle to bylo o tom, že jsme byli parta, co něco dělala, a ostatní lidi akorát, když měli chuť, tak zkonzumovali, co jsme my vyrobili. Tady se taky měla dít spousta věcí, podle toho, co jsme si malovali, než jsme sem přišli. Jenomže...
Na tohle já neumím odpovědět, mě to na jednu stranu mrzí, že Kabaret je mrtvý, ale na druhou stranu dělám to, o čem jsem psal. Měl jsem nějaké ideje, které jsem tady uvedl do praxe – to, že už to dneska tak nevypadá, nebo že si lidi myslí něco jiného je druhá věc – a ztratil jsem iluze. To, o čem jsme psali, ten politický světonázor, co jsem měl – teda co jsme měli – se tady měl uvést do praxe a já myslím, že se to nepovedlo.
Honza2: Já do toho skočím.. Jak říká, že jsme to chtěli dát dalším lidem... My jsme si sem některý ty lidi i nastěhovali. Jenže jsme po měsíci dvou zjistili, že se to nedá. Dohádali jsme se s nimi úplně kvůli každý kravině, nebyli jsme se schopný na ničem domluvit. Od nájmu, po to kdo kde bude bydlet... Nedokázali jsme tady spolu ani normálně žít.
Jenda: Mě na tom dostává to, že ty jsi se zeptal dobře, ale já ti na to nedovedu odpovědět.
Honza2: To bys to opravdu musel vidět. Já asi vím, co Jenda myslí. Já jsem v Kabaretu nikdy nebyl, ale vím, co zhruba psali a tak, ale když pak vidíš – já tedy vůbec nejsem ta pravá osoba, která by o tom měla mluvit – ale když pak vidíš, že se tady s těma federátama nejsi ani schopný na něčem domluvit... Tady se s nimi dělalo pár akcí, jeden den ses na něčem domluvil, a druhý den to bylo úplně jinak a ty lidi se sami se sebou dohádali. A dopadlo to tak, že ty lidi sem nechodí, přitom my jsme si původně říkali, že Litvínov je malý, tak radši otevřeme klub v Mostě, že sem budou chodit lidi, se kterými jsme se v Kabaretu znali... Ale dopadlo to na nějakých hádkách a ty lidi sem nechodí.
Borlík: Já bych se chtěl vyjádřit k ACV, protože se mě to taky týká. Možná to bude podobná odpověď jako řekl Jenda, jen trochu jinak zformulovaná. V podstatě si myslím, že ACV jako taková už nefunguje jako celek, ale je pravda, že lidé , co v ACV byli, pokračují v práci co dělali v rámci Kabaretu, akorát to nefunguje pod hlavičkou ACV. Dělají se kulturní akce, v podstatě funguje i distribuce – akorát na baru a ne poštou – v podstatě všechny věci, které se dělaly, se dělají dál, a většina lidí z bývalého Kabaretu je zapojena ve věcech okolo klubu.
Jenda: No jasně, když si vezmeš to tvrdé jádro: jeden dělá webmastera, já jsem dramaturg, někdo na baru... Jsme nějakým způsobem zapojený v tomhle baráku. Pro mě je dneska nejdůležitější to, aby fungovaly Zavrata. To, že my jsme řešili nějaké naše vize, jak by mohla fungovat společnost – ještě za Kabaretu – to je jedna věc, ale když jsme to začali žít – a já to tak beru, že jsem začal žít to, o čem jsem psal – tak jsme zjistili, že to nejde. Ne, že bych tomu přestal věřit, ale když vidíš – a teď úplně na férovku – jak ty lidi tenhle barák začali využívat, ale nedávali to zpátky. Bylo to o tom, že co jsme neudělali my sami, tak to prostě nebylo. A my jsme byli přesvědčený o tom, že když sem půjdeme, tak ty lidi půjdou s námi a když budeme potřebovat cokoliv, tak tady bude stát dvacet lidí a my ani nebudeme vědět, kdo si vezme který nářadí do ruky. No a ve finále to bylo o tom, že jsme ráno vstali a čtrnáct hodin denně jsme tady hoblovali jak vzteklý, večer stoupnut za bar, pak spát v pět a ráno v osm jsme zase šli nahazovat barák.
Honza2: Hele ten barák, co se týče Kabaretu a tak dál, tak hodně lidem určitě vzal hodně energie. Ale myslím si, že hodně energie vzali lidem z Kabaretu a okolo klubu i tihle ostatní lidi, o kterých sis myslel, že tomu baráku pomůžou a přiloží ruku k dílu. A oni to neudělali, a nedokázali si přiznat vlastní chybu nebo to, že na to nemají, ale otočili to proti nám. Než aby za tebou přišli a řekli, že na to nemají nebo tak, tak to začali otáčet proti nám, že my na tom chceme těžce profitovat, což byla jedna věc, nebo...
Jenda: ...ne ne ne, na tohle se vykašli. Aby to zase nevyznělo, že v Mostu jsou jenom šmejdi, to rozhodně nechceme říct.
Borlík: Jsou tu i šmejdky... (smích)
Honza2: Spoustu energie nám vzal klub jako takový, ale spoustu energie nám vzal i přístup těch lidí. Když vidíš, že máš nějakou vizi, že ti někdo pomůže, a on ti spíš hází klacky pod nohy, tak to ti vezme hodně energie a spoustu síly.
Jenda: Hodně často to taky bylo tak, že se tady objevil problém a lidi, co tady byli, najednou zmizeli. Tady se zkraje dělalo spousta věcí a vypadalo to, že to tu bude fungovat, chodilo se sem boxovat, jel se tady breakdance a já si už ani nevzpomenu, co všechno... A vydrželo to pár týdnů. Ty lidi jsou najednou pryč, a ten pytel tady pořád visí...
My tu chceme být a musíme být – a tím musí zase myslím, že chceme. A jestli ty lidi, ať je to kdokoliv, jestli jim je to jedno – to my už nemůžeme ovlivnit. Když za námi někdo přijde, my vyjdeme vstříc. Do dneška dělá Honza2 všechno možný, ani to nemá smysl, a to proto, že neumí říkat ne. Já už to umím a pošlu někam kohokoliv. Nevím, nedokážu odpovědět na to, jaký vliv na Kabaret měl tenhle barák a proč to zamrzlo; já jsem pořád přesvědčený, že to nějakým způsobem rozjedeme znovu. Možná ne v takové míře, jak to bylo, ale první vlaštovka by mohla být třeba logo ACV na desce Destroyself.
Borlík: Já bych k tomu ještě chtěl dodat, že jsem si samozřejmě všiml že zazněly hlasy, že Kabaret je mrtvý a ty lidi v aktivitách, které několik let rozvíjeli, už nic nedělají. To ale není úplně pravda, ty aktivity tady jsou dál, jenom ne pod tou hlavičkou. Ten klub žere strašně moc energie a na něco už nezbývá čas. Nevychází časopis, ta distribuce už není taková, spoustu aktivit už není možný dělat. Na druhou stranu se nabalují nové, mladé tváře, které se začínají o něco zajímat; začali jsme s nimi teď dělat nový časopis – který tedy není produktem klubu ani Kabaretu – ale z mého pohledu to je svým způsobem pokračování toho, co jsme v Kabaretu začali, akorát to je víc multikulturně založený. Tenhle klub mi totiž hodně rozšířil obzory a otevřel oči co se týká i jiných subkultur, než je hardcore punk...
Jenda: ...no a když se tady hraje hip-hop, tak ses tam zašel podívat, zjistil jsi, že se s těmi lidmi dá bavit...
Honza2: ...a začal si takhle psát i o technu, breakdance atd. Pochybuji o tom, že bysme před dvěmi roky psali o nějakým breakdancu nebo hip-hopu... ale i když ten klub vzal Kabaretu hodně energie, tak tu zase vzniká něco nového.

Už se začínáme překlápět do pozitivní roviny; já bych z vás rád vytáhl ještě něco pozitivního...
Jenda: No počkej, my si sice budeme stěžovat, když se nás někdo zeptá jak to jde, tak my odpovíme že špatně, ale na druhou stranu pořád jsme tady...
Honza2: Ale co jako, to nás ty lidi budou zkoušet tak, že budou čekat jestli to bude až tak špatně, že to skončí?
Jenda: My jsme už měli období, kdy jsme to chtěli zavřít. To bylo asi půl roku zpátky, prostě jsme seděli a opravdu jsme přemýšleli, jestli je toho víc pro to tu zůstat, nebo proto se na to vykašlat. Jednu dobu jsme vážně byli sami, byl to tu jeden problém za druhým a my jsme na tom opravdu seděli dva a co jsme neudělali, to nebylo. A když už pak nemáš kde brát, to už nebylo nic, prázdno... A teďka jdi někam něco dělat, když pak akorát přijde nějaký vocas a začne ti vykládat, jak to děláš blbě... Někdy to už vážně nešlo. Ale zase jsme si říkali, že když už jsme do toho šli – a z mého pohledu to někdy je opravdu natruc celému světu vydržet a jít dál. My máme ten svůj sen, jednou tady sedět na kolečkových křeslech, mít šedivý fousy a říkat si: tady, když jsme my byly mladý, to bylo dobrý. (smích) Já jsem sem šel s tím, že tady umřu. Dneska to už je trošku jinak – třeba že jsem tady bydlel a už nebydlím – ale dokud to půjde, tak... Za ten rok a půl jsem tady ze sebe nechal hodně.
Honza2: Kdyby to alespoň zčásti bylo tak, jak jsme si namlouvali... Je to o penězích. A kdyby sem ty lidi chodili, tak se tu peníze točí. A my si třeba můžeme dovolit ledacos. Kdyby tu ty lidi byli, tak my můžeme vzít to distro a někam vyjet, Ale to nejde, kromě nás tady nikdo nic neudělá. Co se týká peněz, tak by klidně mohlo vyjít další číslo Kabaretu, kdybych já – a že to tak blbě, řeknu, z toho mého postavení, kdy bych měl Jendu platit – mohl vzít peníze a dát je Jéňovi, pořádně zaplatit tu jeho práci, a i těm ostatním, a oni by mohli ten časopis vydat.
Jedna: Není to ale úplně jenom o penězích. Na to pětadvacáté číslo – to co dosud nevyšlo a já bych byl rád, aby vyšlo – jsme peníze vlastně i měli. Ale nebyla ta energie a člověk neměl chuť. Když prostě vidíš, že to děláš pro lidi – jasně, že to nějakým způsobem uspokojovalo i nás, ale pořád to mělo něco předat dál – a...já vlastně neumím pojmenovat, čím jsou Zavrata jiný než ten Kabaret. Pro mě to ani nebyla nějaká změna, mě to přijde že tam je návaznost, akorát v tom tolik nebyla ta politika, to je možná jediný rozdíl.. I když zase, politika... Zavrata se nějakým způsobem profilovala, aniž by jsme nějak chtěli, už těmi prvními koncerty. Jestli tady hrály kapely, které prezentují nějaký názor, tak ten názor je nějakým způsobem spjatý i s tím klubem. A to, že my jsme se jako klub politicky neprofilovali – a koukni se k nám na stránky, tak nic takového nenajdeš, leda podle odkazů – i když jsme ze začátku chtěli... Ale když vidíš, že v tom jsi sám, tak na co budeš deklarovat, že jsi proti něčemu nebo za něco, když víš, že to stejně nemá smysl. Pro nás je prostě důležitý udržet ten barák, a udržet to, aby jsme měli co jíst, a nebudeme pak řešit nějaký – já se bojím toho říct kraviny, protože pro mě to nejsou kraviny, do prdele, deset let jsem něco řešil a teď mi to je úplně jedno? Mě to už je opravdu jedno jestli žiju v kapitalismu nebo v čemkoliv jiným... Já mám tady svoje Zavrata a jednou jsem to řekl: to co je před Vraty mě nezajímá...
Honza2: Kdyby tady byli ty lidi, co nám pomůžou, a byly tady i peníze, tak my nemusíme pořád přemýšlet o klubu. My musíme pořád přemýšlet, aby to fungovalo, že tady musí být uklizené záchody, že támhle praskla voda, že támhle není čím topit... Tyhle věci a pak už nemáš čas přemýšlet, že tě serou támhlety a támhlety věci, co se týká politiky. V tu chvíli nad tím přemýšlet nemůžeš, protože řešíš problémy okolo baráku.

No dobrá, tak otočme list. Chtěl jsem se vás zeptat na přístup zahraničních kapel, které tady občas hrají...
Jenda: No, občas. Dneska už je to postavený na tom, že vychytáváme – nebo možná i vyžíráme – to, že dneska už lidi u nás přes týden koncerty moc dělat nechtějí a samozřejmě, když už někdo tu kapelu udělat chce, tak jí musí zařídit alespoň dva tři koncerty. A tím, že tady Honza je takový jaký je, strašně milý a všechno to těm kapelám vysvětlí, tak i když jsou možná někdy naštvaný, tak Honza to jako jediný, kdo ovládá jazyk, prostě zkousne.
Honza: Byly asi dvě výjimky, kdy jsem se ze strany zahraničních kapel setkal s negativním postojem...
Jenda: ..ale do toho skočím, jsem přesvědčený, že to vždycky bylo o českým promotérovi české části toho turné, který s námi domluvil podmínky, které dáváme – to znamená co se vybere plus dáme vám najíst a necháme vás vyspat a nedáváme garance...
Honza2: ...a už to neřekl té kapele.
Jenda: Takže kapela žila v tom, že my jim tady dáme sto euro a my je nemáme kde brát.
Honza: My jsme byli na něco připravený, všechno v pohodě, no a kapelka dohrála a když jsem se jich zeptal, na kolika penězích jsme tedy byli domluvený, tak mi řekli, že sto padesát euro. Přitom tady bylo nějakých třicet lidí a vstup byl pade.
Jenda: Ale jsem přesvědčený, že jsme jim to vysvětlili. Řekli jsme jim, že když na to přijde, tak my jim prostě dáme k telefonu toho chlapíka, co nám to dohodil a pořešte si to s ním, protože my tohle dělat nemůžeme. Zase, když už jsme viděli, že kapela je z toho nešťastná, tak jsme šáhli – a to zase děkujeme Kabaretu, že byly nějaké peníze tam – a zaplatili ji z peněz Kabaretu. Úplně na férovku, protože tady nebylo kde vzít. Jestliže Honza2 jako podnikatel nemá v peněžence ani dvě kila, tak sorry, ale to se dělat nedalo. Myslím, že zahraniční kapely to berou. Asi dvě se k nám vrátily v rámci toho turné, když se vracely třeba z Francie, měly volné okno a sami se ozvaly, že dojedou zahrát ještě jednou, nebo tady s námi zůstaly dva dny a byly to úžasný party. A ty lidi jsou nadšený. Já jsem přesvědčený, že z těch kapel, co tady hrály, odjely nasraný dvě, a to byly český. Opravdu.
Honza2: Já měl problém akorát s jednou cizí kapelou, ale to nebyl punkrock.
Jenda: Jasně, s punk hardcore kapelami tady problém snad nebyl. Byly problémy, jasně, ale spíš nedorozumění a chyba z naší strany, že jsme to neuměli vysvětlit, ale jsem přesvědčený o tom, že ty kapely jsou spokojený...
Honza2: No určitě, když si vezmeš, že my jsme jim dali pět set, oni nám za to poděkovali, za jídlo a všechno a protože jsme věděli, že mají den volna, tak jsme jim nabídli, že tady klidně můžou zůstat. A oni že jo, pak jsem s nimi jel do supermarketu a oni tam za patnáct stovek nakoupili jídlo a druhý den pro nás udělali barbecue na oplátku. To by nespokojená kapela neudělala.
Honza: Tyhle věci se dají podchytit už předem, přes e-mail, když se nám ta kapela ozve. Jeden přístup je takový, že kapela nemůže sehnat koncerty, tak ti napíše, že chce tři sta padesát euro za vystoupení. Ty to odmítneš a napíšeš, že můžeš dát třeba padesát euro, nebo to co se vybere plus že jim dáš jídlo a necháš je přespat. Ten člověk ti pak týden čtrnáct dní neodpoví, a pak ti napíše zpátky, jestli ještě pořád platí tvoje nabídka. Tak kde to jsme, když jsme se z tři sta padesáti dostali na padesát euro.
Honza2: A to těch padesát ještě občas nedostanou...
Jenda: No počkej, to zase děláme tak, že když už řekneme, že garantujeme peníze, tak je dáme, i kdyby tady nebyl nikdo. Pak už to je o té kapele, jestli si je vezme nebo ne, ale my ty peníze dáme na stůl. Měli jsme problémy, že z kraje jsme se v těch cizích kapelách tolik neorientovali a slibovali jsme sto euro, když přijedou, a tady pak bylo dvanáct lidí.
Honza2: Ono stačí kouknout do mapy. Ta kapela hrála v Ostravě, pak hraje v Praze, pak má hrát v Německu třeba v Berlíně nebo někde, tak jede kolem nás. Tak si logicky řekne, hele máme den volna, tak přejedeme z Prahy do Mostu, přespíme a tak, než aby museli spát někde třeba i za peníze v motelu. Takhle zahrají, dostanou najíst, vyspat a ještě alespoň nějakou korunu.
Jenda: Je fakt, že jsou chvíle, kdy už to kapelám kolikrát i rozmlouváme tady hrát.

Jaký chvíle prosím tě?
Jenda: No když nám někdo tu kapelu dohodí, my s nima začneme komunikovat a ty pak zjistíš, že oni jak tataři jezdí po republice tam a zpátky, tak si člověk vůbec řekne jestli se to vyplatí sem jet, když my nejsme schopní zajistit ani blbých třicet lidí. A nám ani nejde o peníze, ale je nám líto, že sem přijede kapela a má se jít postavit na pódium a pod ním stojí osm lidí a z toho polovina tady nějakým způsobem pracuje. To je skoro trapný... Zase na druhou stranu tady i když je osm lidí, tak se dá udělat taková atmosféra, že kapela potom sleze a jsou úplně vysmátý. Občas to vidíš. Já když si vzpomenu na Davovku, na kterou tady bylo asi dvaatřicet lidí, a to byl pátek, tak zpěvák tady stál a říkal si „to je špatný, tady nejsou lidi“ a viděl jsi na něm, že se mu tam ani nechce jít. A pak na to pódium vylezl, a těch třicet lidí udělalo takovou atmosféru, že on lezl z toho pódia a zářil jako sluníčko.
Honza2: Už se nám i povedlo, že jsme kapelám to turné upravili. Třeba měli jet z Rožnova k nám a od nás do Ostravy. Takhle lítat po republice s dodávkou, to jsou hned dva tisíce, tam a zase zpátky. Tak jsme jim řekli, ať jedou z Rožnova do Ostravy a pak k nám, když pak pokračují do Německa.
Honza: Občas to je opravdu problém manažerů a lidí, co se starají o tu kapelu, že to nedokáží rozvrhnout.
Jenda: No, ono kolikrát to je tak, že když to dělá někdo z Česka, tak si to namaluje tak, že když dostane pátek, tak si ten pátek udělá u sebe doma, a pak už mu to je jedno.
Honza: Tady byl třeba problém, že tady byla kapela z Maďarska, která hrála ve Vídni, pak jela sem a druhý den jela hrát do Slovinska... To je docela štreka.
Jenda: My už to dneska děláme tak, že řekneme: „Chcete zahrát, OK, přijeďte, ale nepočítejte s penězi.“ a pak už to je na kapele. My je tady uvidíme rádi. Já když si vzpomenu, co všechno tady hrálo – tak i když jsem toho moc neviděl, tak to zato stálo.
Honza2: Já se občas nedivím, že to té kapele není blbý, když se koukne do mapy. Vezmi si třeba nějakou americkou kapelu, pro ně jsou tyhle vzdálenosti nic. On si vezme mapu, vidí maličkou Českou republiku, tady Praha, támhle Ostrava, tady Most – to je pohoda, to zvládneme. Jenže to tam a zpátky jedeš celý den.
Jenda: Ale to už jde mimo nás.
Honza2: Ještě jedna věc, kterou jsme tady neprobrali, a to jsou webové stránky. O těch si myslím, že opravdu dělají hodně. Já být člověkem který bydlí v Brně, a kouknu na stránky Za vraty, tak si myslím, že se tady točí spousta lidí, když kouknu na ten program a vidím, jak je to aktualizované atd. Být člověk z malé kapely z Brna, který fakt rád hraje a chce se někde ukázat, tak zavolám do tohodle klubu a řeknu, chci tady hrát, klidně zadarmo. Když vidím, co tady hrálo za kapely, co tady bude hrát a jak to mají udělaný, tak si řeknu, že ten klub funguje a že tam si chci zahrát už jenom pro to jméno. My máme sto dvacet přístupů na stránky denně – asi třicet tisíc za celou tu dobu – tak si řeknu, tam se prostě jako malá kapela nějak zviditelním. Nebo že to musí být super klub a proč něco takového není u nás. No, a ono to tak ve skutečnosti není.
Jenda: Jedna z věcí je, že jsme hudební klub, to znamená kapely, koncerty, a nebýt hodně těch kapel, co tady hrály, tak bysme možná už dávno skončili. Protože spousta kapel sem jezdí za guláš a to tak, že prostě chtějí přijet za ten guláš. Není to tak, že prostě nevyjdou peníze nebo tak, ale prostě oni přijedou...
Honza2: Dvakrát se udělal koncert, který zrovna udělal ten webmaster, a už od začátku ty kapely přijely bez nároku nejen na honorář, ale i cesťák. Ty kapely tady vlastně hrály zadarmo, sami si dofinancovali to, že tady zahrají. Nám to pomohlo, na těch koncertech se vydělalo...
Jenda: Ale zase, když si vezmeš, že tady bylo deset kapel, který nechtěly nic, a my jsme za to chtěli padesát korun – dobře nebylo tam jediný jméno – ale přišlo na to padesát šest lidí. Na deset kapel za padesát.. Fakt sorry, ale to už je....
Honza2: To je i o těch lidech. Za padesát korun na deset kapel, tady by mělo být tři sta lidí. A nám by to hodně pomohlo třeba na celý měsíc, opravdu viditelně. Mohl bych ty peníze vzít a zaplatit celý jeden nájem. Spousta kapel nám takhle pomohla, že se sami složili, zaplatily naftu do auta a přijely sem.

Hele, já už se vás na nic ptát nebudu, už je to strašně dlouhý a já to pak budu muset přepisovat.. Navíc to bude dlouhý i v časopise. Jestli chcete něco dodat, pronést závěrečnou reklamu, prohlášení...
Borlík: Já bych si chtěl udělat závěrečnou reklamu, že ten časopis, o kterém jsem mluvil, se jmenuje Underground harmony , kdyby si ho náhodou chtěl někdo koupit.
Jenda: Koukněte se na naše stránky a přijďte.
Honza2: Je pravdou, že dřív jsem býval nezodpovědný o víkendech jsem se rád napil, tak teď se ze mě stává abstinent, protože tady mám tolik práce a tolik starostí, že i to jedno pivo mi přijde jako neřest....