* Projekt časopisu Underground Harmony vlastně vznikl v Klubu Za vraty - a v tomto čísle jsou dva texty týkající se zániku klubu - takže není vůbec od věci uveřejnit zde anonci na právě vyšlé třetí číslo UH zine.
...Od doby kdy se mezi lidi dostalo druhé číslo Underground harmony zine uplynul víc jak rok a mnozí možná již začali zoufat a jiní se radovat, že jsme to zabalili. Nestalo se tak a i přes všechny nesnáze se nám povedlo přinést na svět další „dítě“, jenž se zrodilo díky naší tvořivé síle a našemu láskyplnému vztahu s undergroundovým světem, tvořeným rozličnými subkulturami, ideami, principy, názory a životními styly. Stejně jako u předešlých čísel Underground harmony ani třetí číslo nepřišlo na svět bez problémů a možná to byl nejkomplikovanější porod, který jsme zatím prožili, proto jsme moc rádi, že vše nakonec dobře dopadlo a o produkt naší kreativity se můžeme podělit i s ostatními lidmi.
Za 70kč // 85 Sk na 92 stranách A5 nabízíme dva články o nedávno zaniklém (nejen) Hudebním klubu Za vraty, rozhovor s Food not bombs Hradec králové, report z koncertu benefičního na UH, rozsáhlé vylíčení průběhu společného turné hip hop formace 2 MS a hardcore punk bandy Blink 161, rozhovor se slovenskými punkrockery Good reason a čínskými metalcoristy King ly chee, kteří minulý rok jeli společné turné a vydali split CD. Dále následuje článek s názvem „rodinná pouta“, který je jakýmsi osobním vyjádřením vztahu jednoho z redaktorů UH k punkové subkultuře a životnímu stylu. Pak tu je rozhovor s dvojčleným hip hop projektem In vino veritazz, reportáž z antirasistické fotbalové události, která proběhla v Itálii pod názvem Mondiali antirazzisti, následuje rozhovor s jednou zajímavou osůbkou z Děčína, která si říká Rdg a v rozhovoru přináší spoustu zajímavých podmětů k zamyšlení. Za rozhovorem je připravena krátká, osobní kritika vánočních svátků a zajímavý článek o tzv. travellerství. Největší prostor v tomto čísle je věnován rozhovoru s hardcore punkovou bandou Shut up & dance, který je pořízen v době kdy dochází k rozpadu této vynikající a originalitou oplývající kapely. Po tomto rozhovoru si můžeš přečíst kritický pohled anarchisty na současný vzdělávací systém a také to, jaké alternativy navrhuje. Další materiál je podrobnou cestovatelskou reportáží jednoho človíčka, který si libuje v návštěvách různých party pořádaných pod širým nebem s použitím silné aparatury tekno soundsystémů. Následuje prohlášení iniciativy Realita, což je iniciativa zabývající se ochranou a záchranou zvířat a dalšími činnostmi. Za prohlášením je článek od jednoho z aktivistů této iniciativy, který zde nabízí pár rad - kde, kdy, jak a co dělat, aby se snaha chránit a osvobozovat zvířata stala účinnou a smysluplnou. Pro milovníky hudby pak následuje několik stran recenzí na hudební produkty a také na několik tiskovin. Ani poezie v tomto čísle není odsunuta do pozadí a tak si můžeš přečíst i několik poetických příspěvků od různých autorů a autorek. Pro další rozhovor tohoto čísla jsme si vybrali anarchistický folkový hudební projekt Tyranie identity tvořený sympatickým párem z Orlové. Po tomto rozhovoru následuje podrobná a záživná reportáž z cest jednoho z našich redaktorů po Africe. No a to už se pomalu blížíme ke konci tohoto čísla, který je věnován rozhovoru s punkovou kapelou Anonymita, několika dalším recenzím a reklamkám. Aby se to všechno ale náhodou někomu nezdálo pořád málo, tak jsme jako součást tohoto čísla přichystali lisovanou CD kompilaci s barevným potiskem na které je 37 songů od 32 hudebních souborů. Hudebně jde o pestrou, undergroundovou, hudební směs skládající se z takových ingrediencí jako je hardcore punk, hip hop, tekno, folk, industrial, noise, rock atd. Pro poštovní objednávky jsme pak přichystali ještě jednu zajímavost v podobě 161 kusé limitované edice UH 3 se žlutou obálkou! Pokud máš o jednu z těchto kopií z limitované edice zájem pak neváhej a piš email na undergroundharmony@seznam.cz . Pokud na Tebe už nezbude žlutá kopie pak nezoufej, protože u spousty nezávislých distributorů/-ek v Česku i na Slovensku si můžeš pořídit za 70kč // 85 Sk kopii s bílou obálkou, kterých se na svět přivedlo několik stovek a dotisk se již nyní plánuje! Provozuješ-li distribuci, obchůdek, nebo máš prostě jen chuť jako jednotlivec pomoci, pak neváhej a ozvi se na náš e-mail a my Ti rádi poskytneme UH3 na distribuování. Vítané jsou i výměny za jiné undergroundové produkty. Stačí napsat a domluvit se!....kontakt: undergroundharmony@seznam.cz
čtvrtek 29. listopadu 2007
Underground Harmony zine č. 3 konečně venku!!!!
sobota 17. listopadu 2007
čtvrtek 15. listopadu 2007
TERMINAL BLUE ZA VRATY - 14.7.2006
... zhasínají světla a přichází „bobík“, ale na rozdíl od svých profesionálních kolegů z UK je ozbrojen střelnou zbraní. Píská a očividně někoho hledá. Chvilku po jeho odchodu přichází čtveřice spoutaných vězňů v oranžových pracovních (vězeňských) kombinézách. Vzápětí se objevuje ještě jeden, který má krom kombinézy ve stejné barvě i vlasy, ale hlavně má klíčky od pout. Osvobozuje své přátele spoluvězně a všichni se společně radují a na vzájem objímají. Rozhlížejí se a zjišťují, že jsou kolem nich opuštěné hudební nástroje. Podívají se na sebe a rozhodují se, že by se jim některé ty věci mohly hodit. Chápou se nástrojů a chystají se k odchodu. V tom ticho rozřízne ostrý zvuk píšťalky a objevuje se znovu onen ozbrojený „bobík“. Právě osvobození vězni jsou sice překvapeni, ale zachovávají chladnou hlavu a ukazují policistovi, že se právě chystají zahájit koncert. Aby dokázali, že nelžou, začínají hrát...
Úvod vystoupení, který dostal všechny přítomné a ani zdaleka to nebyl poslední pantomimický výstup, který TERMINAL BLUE, tedy kapela ze Skotska, předvedla při svém koncertě v Klubu Za vraty v Mostě.
Ale vezměme to od začátku. Původně byly avizovány kapely tři. Jestli se nepletu, tak Borky kempelen z Prahy a Soterios z Estonska. Pokud čtete moje reporty z akcí v Klubu Za vraty víte, že s návštěvností je to tam opravdu složité, takže se nebylo čemu divit, že nejprve byla zrušena účast Estonců a potom také pražských Borky kempelen. Je to asi škoda, ale pořadatel akce nakonec asi věděl co dělá, protože lidí se opět přišla podívat jen obvyklá hrstka. Odhadoval bych to na tradičních 15 lidí. Je pravda, že den před se konal Za vraty hard core koncert a je léto. Probíhají festivaly. Nedá se nic dělat. Ale ať je to jak chce, já jsem si na tomto koncertu přišel na své. Trochu mě mrzela neúčast Soterios, u nichž byl jako styl hudby uveden popisek „balkánské ska“, ale Terminal blue byli výborní. Jejich mix hned několika stylů, pódiová show a snaha o komunikaci s publikem, to vše dohromady byl silný zážitek. Základní linkou jejich produkce byl reggae a ska rytmus, kdy vkládané funky prvky posouvaly jejich hudbu úplně jinam. Jako celek vše působilo hodně svižně a nedalo se jen tak stát. Navíc zmíněné propojení reggae a funky bylo dále obohacováno a překvapivé změny rytmu a úlety k dalším stylům jako třeba punk rock nebo rock´n´roll, ale také prvky vážné hudby, rapování, v některých písních klávesy nebo perkuse a nejsem si úplně jistý, ale mám pocit, že také saxofon, to vše však působilo hodně kompaktně a promyšleně. Nevím, jestli se na pestrosti hudby podepisovalo to, že každý z hudebníků byl v podstatě původem z jiné země. Kapelu tvořili lidé pocházející z Anglie, Španělska, Itálie, Německa a Francie. Navíc mám pocit, že ten Angličan byl opravdu Angličan, takže ať kapela ze Skotska, Skota by jste hledali marně. Navíc se Terminal blue svou hudbou a produkcí opravdu baví. Vyměňují si nástroje a posty. Své songy doprovází pantomimickými výstupy a snaží se do svého představení vtáhnout i publikum. Zajímavé také bylo to, že právoplatným členem kapely je „sound engineer“, tedy zvukař (jemuž mimo jiné připadla i role zmiňovaného policisty) a který v několika písních byl i přímo na pódiu). Byla to opravdu zábava a myslím, že všichni přítomní to cítili stejně. Produkce Terminal blue dokáže zaujmout a pobavit. Moc by mě zajímalo, jaký ohlas mělo jejich vystoupení na Mighty sound festivalu, kde hráli v sobotu. Protože je obrovský rozdíl hrát v malé hospůdce pro 15 lidí a na open air festivalu, kde se sejde i několik tisíc lidí.
Každopádně šlo o další výborný koncert v Klubu Za vraty. Dokladem toho, že se to líbilo i ostatním, je fakt, že si hned několik lidí koupilo jejich cédéčka. Jak jsem už několikrát napsal, je jen škoda, že lidi jsou ochotni přijít na živou muziku jen v případě, že hraje už známější kapela. Za vraty je místo, kde se konají výborné koncerty výborných kapel, které ale moc lidí nezná. Je škoda, že v Mostě je ani poznat nechtějí... Hans
PUNK ROCK RIDE ANEB DALŠÍ ÚTERÝ ZA VRATY - 4.7.2006
Léto začalo neuvěřitelnými vedry a v Klubu Za vraty se konal další úterní koncert. Tentokrát se do Mostu přijeli podívat MIGHTY MIDGETS z Dánska a za domácí vystoupila kapela COMPROMIS z Prahy. Jak se dalo čekat a už to píšu po několikáté, překvapení v podobě hojnější návštěvy se nekonalo a z posledních akcí to byla na tomto koncertě opravdu bída. Je jasné, že léto, potažmo prázdniny, zapříčiňují vylidnění měst a léto horké jako začátek letošního července, k tomu přispívá o to víc. Každopádně několik málo lidí v klubu bylo. Výběr mezi hraním na sále a nebo v hospodě byl proveden rychle. Dánové v klubu seděli už od brzkého odpoledne. Pro mě to bylo celkem překvapení, protože den před tím hráli někde v Irsku, tedy něco přes 1800 kilometrů daleko. Letadlem to je holt kousek. Compromis dorazili někdy kolem osmé a mohlo se začít. Nikomu se moc do ničeho nechce, ale když už jsme se tam všichni tak pěkně sešli, jde se na to.
První se překvapivě připravují Dánové. Koncert začíná a mně se zdá, že to bude nuda. Mighty midgets je totiž partička velmi mladých hudebníků a navíc mají za sebou téměř dva tisíce kilometrů přesunu z předešlého koncertu. První songy mi připadají takové „rozhárané“. Jako kdyby se ti kluci vydali na tour po pár zkouškách. Po chvilce se ale první dojem mění a hospoda je plná živelného punk rocku ala Anti-Flag. Je to celkem jízda a těch několik lidí a členové Compromis si minimálně pokyvují hlavou. Většina písní se podle mého odhadu vešla pod dvě minuty. Prostě mazec. Slabá odezva publika, únava a nesnesitelné horko si vybírá svou daň a tak se set Mighty midgets blíží ke konci. Všichni už si myslí, že je konec, ale muzikanti si prohazují nástroje a pouští neuvěřitelnou smršť uřvaného hard core na dva zpěvy... Zakončení setu jak se patří. Byli prostě dobří.
Po krátké pauze jsou přichystaní Compromis. Kapela složená z velmi akčních hudebníků. Současní i minulí členové kapel Hudební projekt V.A.P., Tři čutory, P.S., V.T.Marvin a nakonec Kritická situace. A nevím jestli je to záměr,shoda okolností nebo prostě jen můj dojem, ale ta Kritická situace je, aspoň podle mne, z hudby Compromis hodně cítit. Nechci tím říct, že by to byla pouze kopírka, ale na mě to tak působilo. Hard core náboj spolu s punkovou dravostí. Nedokážu to nějak víc přiblížit, ale líbilo se mi to. Na druhou stranu kapela trochu doplatila na to, že přišlo opravdu velmi málo lidí. Přesto, že svůj set neodehráli jen na půl plynu a šlapalo jim to, lidí na place ubývalo a chvíli hráli v podstatě jen pro pětici Dánů. Na konec svého setu si připravili bonbónek v podobě převzatiny od zmiňované Kritické situace a byl to vyvedený zásek. Oficiální část koncertu sice skončila, ale někteří členové Compromis se chtěli bavit hudbou a tak došlo na jamování. Viděl jsem myslím basáka za bicími, ale kdo hrál ještě, a na co, už nevím. Aby toho opravdu nebylo málo, odnesl jsem si z koncertu promo CD Compromis, které kapela na koncertech rozdává zdarma, ale myslím, že si o něj kdokoliv může i napsat a kapela mu jej za poštovné ráda pošle.
Psát o tom, že je škoda, že Za vrata nechodí moc lidí už je nošení houbařů do lesa (to není z mé hlavy, ale někde jsem to četl, nebo slyšel a zdá se mi to vtipné), takže dnes doporučím aspoň kapelu Compromis. Nenechte si ujít některý z jejich koncertů. Jsou to příjemní chlapíci, kteří hrají dobrou muziku a je s nimi legrace. Hans
ASFIXIA V KLUBU ZA VRATY - 27.6.2006
Uplynuly dva týdny a já se opět vydávám do Klubu Za vraty v Mostě. Shodou okolností je opět úterý a já jsem plný očekávání. Tentokrát jsem se nechal zlákat vystoupením kapely ASFIXIA, která pochází z průmyslového města Bilbao, které leží na severu Španělska, konkrétně Baskicku. To zmiňuji proto, že od horkokrevných Basků se dala očekávat šou plná energie. A také proto, že i když španělštinu vůbec neovládám, zdálo se mi, že když mezi sebou mluví, zní to nějak divně. Proto si myslím, že se dorozumívali navzájem svým rodným jazykem (ale mohu se samozřejmě mýlit :)). Ale zpět Za vrata.
O Asfixii bylo na internetu psáno jako o kapele, která se nechala inspirovat třeba Anomií, tedy francouzským emo hard core. Říkal jsem si, že čistě emo koncert už v tomhle klubu nebyl dlouho a tak by se mohla (aspoň) výjimečně sejít slušnější návštěva. Chyby lávky. V klubu je sestava v podstatě podobná jako vždy. Nakonec se překvapení nekoná a i přesto, že dorazilo několik lidí vysloveně na koncert, tak je návštěva opět velmi slabá.
Kapela doráží celkem pozdě. Z dodávky vystupuje asi šest nebo sedm lidí a snad všichni jsou oblečeni do černého a jediná světlá místa na jejich oblečení jsou nášivky. Všichni se zdají být poměrně unaveni. Po prohlídce klubu a večeři se začíná vše chystat ke koncertu. Protože opět dorazila jen hrstka lidí, opět se bude hrát dole v hospodě (jsem zvědavý, kdy napíšu report z koncertu Za vraty, který se uskutečnil na sále). Zvuk má tentokrát na starosti PAN ZVUKAŘ Ubina (současný a bývalý člen kapel F.S.F.I., Ravelin 7, Pigsty, Contrastic) a to je člověk, který dokáže udělat - a zvlášť v malém prostoru té hospody - neuvěřitelný zvuk. Po krátké zvukovce se tedy kapela staví na „podium“ a koncert může začít.
A je to jízda. Svižný, energický a technicky hodně vyzrálý mix hard core a punku. Člověk si až říkal, že se někdo spletl a dal kapele úplně jinou popisku. Ale to jen do chvíle, kdy drobná slečna s mikrofonem povolila uzdu svým hlasivkám. Její zpěv posunul hudbu kapely někam úplně jinam. Zvlášť přechody mezi částmi, které byly odzpívány a těmi, které odkřičela. Chvílemi jsem měl pocit, že tam ty slečny musí stát dvě. Nemám moc naposlouchanou zmiňovanou Anomii a ani emo hard core není mou srdcovkou, ale to přirovnání celkem sedí. Baskové to však podle mne pojali více přímočařeji. Napadá mě, že když hráli, tak mi na mysli vytanulo, že to má „větší odpich“. Zhruba v půlce vystoupení se mikrofonu ujímá bubeník a pronese krátký projev. Má jazyková výbava na to však moc nestačí. Ale snad šlo o práva zvířat. Každopádně kapele to šlape. A je vidět, že té hrstce lidí, kteří dorazili, se to líbí. Ono je totiž co se líbit. Asfixia je podle mne výborná kapela jejíž členové ovládají své nástroje a hrají, protože je to baví.
Je asi škoda, že jediná jejich zastávka na území Česka se konala zrovna Za vraty, nebo jinak řečeno, je škoda, že si další výborný koncert v Klubu Za vraty nenechala ujít jen obvyklá hrstka dorazivších. Co je platné, že jde o skvělý prostor a že tam vystupují skvělé kapely, když tam na ně chodí jen několik nadšenců. Zapomněl jsem totiž říct, že vstupné na tento koncert bylo celých 30,-!?! Snad příště. Hans
ÚTERNÍ ŘÁDĚNÍ ZA VRATY - 13.6.2006
Report z koncertu už jsem nepsal pěkně dlouho, ale napadlo mě to zkusit. Koncert zrovna moc lidí nenavštívilo, takže možná půjde o jediný report, který se kde objeví.
Klub Za vraty prochází dost špatným obdobím. Neustále avizovaná slabá návštěvnost se projevila v plné síle i při tomto koncertu. Přitom lákadlem měla být na internetu celkem vychvalovaná parta ze Švédska, která vystupuje pod názvem THE SMACKDOWN. Avizovaný styl jejich hudby se mi zdál velmi zajímavý. Hlavně proto, že všude se objevovaly hlášky o mixu rock´n´rollu, old schoolu, punku a rychlosti. Fast´n´roll!!! A přesně to jsem viděl a slyšel. Ale popořadě.
Kolem osmé hodiny večer byly v klubu pouze kapely. Naštěstí vybrali pořadatelé jako support kapelu POŽADOVANÝ STAV MYSLI z legendárního punkového města Teplice a tak s nimi přijelo několik lidí. V Teplicích to holt žije. Nesmím zapomenout na několik lidí, kteří jsou v klubu pokaždé, když tam přijdete. Protože je už od začátku jasné, že překvapení v podobě slušnější návštěvy se konat nebude, rozhodují organizátoři celkem logicky, že se koncert odehraje v hospodě a ne na sále. To se jeví jako výborné rozhodnutí.
Po krátké přípravě aparátu a nástrojů to tedy rozjíždí pro těch několik dorazivších Požadovaný stav mysli. Není to hudba, kterou bych do svého přehrávače vkládal každý den, ale zaujali mne. Fast klepec na dva řevy. Střídání tempa. Jestli jsem to správně vypozoroval, bicím chyběly přechody, ale bubeník se s tím myslím vypořádal s grácií. Řekl bych, že kapela postrádala větší podporu publika, ale i tak svůj set jen neodstáli. Bylo z jejich projevu jasné, že je tahle muzika baví. Po většinou statické publikum je po každém songu odměňuje potleskem a jejich vystoupení se chýlí ke konci. Nakonec jsou přinuceni ještě přidávat. Zvuk byl myslím ucházející a tak dojem z jejich vystoupení mám víc než dobrý.
Po krátké pauze jsou připraveni The Smackdown a začíná něco, co popisek na plakátech jen naznačoval. Rozjíždí se opravdové rock´n´rollové peklo. Opravdový mix stylů a málokdo aspoň nekýval hlavou. Přes omezený prostor kapela předvádí i pohybovou show. Nedokážu si představit, kdyby bylo přítomno víc lidí a nechali se strhnout, jak by to v hospodě vypadalo :) Kapele to šlape. Jde poznat, že své nástroje ovládají a že tahle hudba pro ně znamená hodně. Slovy opravdu moc nejde jejich produkci popsat. Já za sebe můžu říct, že mi chvílemi naskakovala husí kůže. Byl to opravdu zážitek. Věřím, že kdyby přišlo víc lidí, byl by to bezkonkurenčně jeden z nejlepších koncertů, který se na Mostecku během poslední doby odehrál. Kapela končí a na jejích členech je vidět, že do svého vystoupení ze sebe vydali hodně. Tepličtí se chystají k odjezdu, Švédi spát (mám pocit, že na tenhle koncert přejížděli přímo ze Švédska) a protože je všední den, hospoda je za chvilku prázdná.
Kolem půlnoci už jsou snad všichni v říši snů. Zůstává skvělý zážitek, který kalí jen opravdu malá návštěva, která je velkou bolestí tohoto klubu. Na těch lidech je vidět, že i když mají problémy a chybí jim peníze, koncerty tam pořádají hlavně pro ty kapely a pro každého, kdo je tam schopen přijít. Tímto je chci pozdravit a poděkovat jim za skvělou práci a popřát jim hodně síly, aby se jim podařilo Za vraty udržet. Chtěl bych také poděkovat oběma kapelám za předvedený výkon a v neposlední řadě také zvukaři. Dobrá práce.
Lidi, choďte na koncerty, nečekejte na to, až kapely budou „slavné“. Na koncerty se přeci nechodí kvůli „jménům“ nebo falešné prestiži. Tenhle koncert toho byl pro mne jasnou ukázkou. Na nedávném koncertě Deadlock bylo spoustu lidí, ale takový zážitek, jako tento koncert, to (aspoň) pro mne rozhodně nebyl... Hans
